Seznam bodů

Jak to bude báječné, až nám řekne náš Otec: Služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým Pánem. Buďte plni naděje. To je zázrak oddaného srdce. Žijeme z víry, z naděje a z lásky. Naděje nás činí mocnými. Vzpomínáte na svatého Jana? Napsal jsem vám mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás, a protože jste přemohli zlého ducha. Bůh na nás naléhá, na věčné mládí církve a celého lidstva. Můžete všechno lidské proměnit v božské, jako král Midas měnil na zlato všechno, čeho se dotýkal!

Nikdy na to nezapomínejte: po smrti vás přivítá Láska. A v Boží lásce najdete i všechnu čistou lásku, kterou jste prožívali zde na zemi. Pán rozhodl, abychom trávili tento krátký čas svého života v práci jako jeho Jednorozený Syn a prokazovali dobrodiní. Zatím musíme být bdělí a naslouchat volání, které pociťoval ve svém srdci Ignác Antiochijský, když se blížila hodina jeho mučení: jdi k Otci, jdi ke svému Otci, který tě toužebně očekává.

Prosme svatou Pannu Marii, spes nostra, aby v nás rozněcovala svatou touhu po tom, aby všichni společně přebývali v domě Pána. Nic nás nebude znepokojovat, jestliže zakotvíme své srdce v touze po pravé vlasti: Pán nás povede svou milostí a naší loďce dá dobrý vítr, aby doplula k zářným břehům.

Děti, zvláště ty malé, se obvykle ptají, co pro ně musí rodiče dělat, a naopak zapomínají na povinnosti synovské úcty. Obvykle jsme děti velmi vypočítavé, i když takové jednání - už jsem se o něm zmiňoval - jak se zdá, matkám příliš nevadí, protože mají ve svém srdci dost lásky a milují takovou láskou, která dává, aniž cokoli očekává.

Tak je tomu s Marií. Ale dnes, na svátek Mateřství Panny Marie bychom se měli snažit o pozornější pohled. Měl by nás bolet každý nedostatek ohleduplnosti vůči této dobré Matce. Ptám se vás a ptám se i sám sebe: jak ji budeme uctívat?

Vraťme se znovu ke každodennímu životu, k tomu, jak se chováme ke svým matkám. Co si nejvíce přejí od svých dětí, od těla svého těla, krve své krve? Jejich největším přáním je mít své děti nablízku. Když děti vyrostou a není už možné, aby byly stále u nich, netrpělivě čekají na zprávy od nich, dojímá je všechno, co se s nimi děje: od lehkého onemocnění až po události nejdůležitější.