Proto opakuji se svatým Pavlem: "Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, ovládal všechno, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechno, co mám a pro druhého do ohně skočil, ale neměl lásku, nic mi to neprospěje."

Na tato slova apoštola národů reagují někteří lidé stejně, jako reagovali ti Kristovi učedníci, když k nim Pán mluvil o svátosti svého Těla a své Krve. Říkali: "To je tvrdá řeč. Kdopak to má poslouchat?" Je to pravda, je tvrdá. Protože láska, kterou apoštol popisuje, se neomezuje na pouhou lidumilnost, humanitářství nebo na rozumovou útrpnost nad cizím utrpením: vyžaduje praktikovat Božskou ctnost lásky k Bohu a lásky, pro Boha, k druhým lidem. A proto "láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne… Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je láska."