Náš Pán Ježíš Kristus, přijal na sebe naše tělo a naši přirozenost, aby dal ve své osobě lidstvu vzor všech ctností. Vyzývá: Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.

Když pak později vysvětluje apoštolům znamení, podle kterého je lze poznat jakožto křesťany, neříká: protože jste pokorní. On je ten nejvznešenější, nejčistší, neposkvrněný beránek. Nic nemůže poskvrnit jeho dokonalou svatost, která je bez poskvrny. A přece neříká: lidé si uvědomí, že jste mými učedníky, protože jste nevinní a čistí.

Prožil svůj pozemský život zcela odpoután od pozemských statků. On, stvořitel a Pán vesmíru, neměl, kam by hlavu položil. A přesto netvrdí: poznají, že jste mými učedníky, protože nelpíte na bohatství. Před hlásáním evangelia stráví čtyřicet dní a nocí na poušti a přísně se postí. Ale neříká apoštolům: lidé pochopí, že sloužíte Bohu, protože nejste velcí jedlíci ani pijani.

To, co odliší apoštoly, všechny pravé křesťany ve všech dobách, jsme právě slyšeli: podle toho, právě podle toho, všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.

Zda se mi zcela logické, že na Boží děti, jako na tebe i na mne dnes, velmi působí toto Mistrovo naléhání. Pán nestanoví jako zkoušku věrnosti svých úředníků zázraky nebo neslýchané divy, i když jim dal moc konat je v Duchu svatém. Co jim sděluje? Poznají, že jste mými učedníky, jestliže se budete navzájem milovat.