500
Když ses vrátil ke svým každodenním úkolům, neubránil ses kradmému povzdechu: pořád totéž!
A já jsem ti řekl: — ano, pořád totéž. Ale ten úplně obyčejný úkol — stejný, jako dělají tvoji kolegové — má pro tebe být neustálou modlitbou, kterou se modlíš stále stejnými vroucími slovy, ale která má každý den jinou melodii.
Je to naše nejvlastnější poslání: přeměňovat prózu tohoto života v jedenáctislabičné verše, v hrdinskou poezii.
Bod v jiném jazyce
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/surco/500/ (24.04.2024)