Svatost je ohebná jako uvolněné svalstvo. Kdo chce být svatým, umí se přizpůsobit. Zatímco koná jedno umrtvování, vynechá — není—li to urážka Boha — druhé, které jej také stojí značné úsilí, a děkuje Pánu za toto ulehčení.

Kdybychom se my křesťané nechovali tímto způsobem, vystavovali bychom se nebezpečí, že se staneme strojenými, jako hadroví panáci bez života.

Svatost není tuhá jako karton, umí se usmívat, ustupovat, čekat. Je to život, život nadpřirozený.