161
Plýtváš něhou. — A já ti říkám: láska k bližnímu ano: vždycky. — Ale — poslouchej mě dobře, duše apoštolská — ten druhý cit, který sám Pán vložil do tvého srdce, je vyhrazen Kristu a pouze jemu. — Navíc… není-liž pravda, že když jsi otevřel jednu ze závor svého srdce — a potřebuješ jich sedm —, nejednou se na tvém nadpřirozeném obzoru objevil malý mráček pochybností… A pak se utrápeně, navzdory čistotě svých úmyslů, ptáš sám sebe: nezašel jsem ve vnějších projevech své náklonnosti příliš daleko?
Témata
Bod v jiném jazyce
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/camino/161/ (28.04.2024)