Seznam bodů

Práce je prvotní povolání člověka, je to Boží požehnání, a žalostně se mýlí ti, kdo ji považují za trest.

Pán, nejlepší z otců, postavil prvního člověka do ráje, „ut operaretur“ — aby pracoval.

Studia, práce: nevyhnutelné povinnosti každého křesťana, prostředky, jak se ubránit nepřátelům církve a přitáhnout — díky naší profesionální prestiži — mnoho dalších duší, které jsou dobré a bojují izolovaně. Je to základní zbraň pro toho, kdo chce být apoštolem uprostřed světa.

Prosím Boha, aby ti sloužilo za příklad také Ježíšovo dospívání a mládí, když diskutoval s učiteli v chrámu nebo když pracoval v Josefově dílně.

Třiatřicet Ježíšových let! … třicet bylo let ticha a stínu, poslušnosti a práce…

Jeden chlapec mi napsal: „Můj ideál je tak veliký, že ho může pojmout jedině celé moře.“ — Odpověděl jsem mu: „A co “nevelký„ svatostánek a “obyčejná„ dílna Nazaretu?“

— Ve velikosti všedního dne nás čeká On!

Před Bohem není žádné zaměstnání samo o sobě ani velké ani malé. Všechno dostává hodnotu lásky, s jakou se vykonává.

Hrdinství práce je v tom, dovést každý úkol až do konce.

Zdůrazňuji: v prostotě tvé všední práce, v monotónních detailech každého dne musíš odhalit — pro tolik lidí skryté — tajemství velikosti a novosti: lásku.

Říkáš mi, že ti moc pomáhá tahle myšlenka: od dob prvních křesťanů, kolik obchodníků se už stalo svatými?

A chceš ukázat, že také nyní je to možné… Pán tě v tomto úsilí neopustí.

Máš i profesionální povolání, které tě „žene vpřed“. — I tato „ostruha“ je návnada na lovení lidí.

Naprav tedy svůj úmysl a nepřestávej získávat veškerou možnou profesionální prestiž, ve službě Bohu a duším. Pán počítá také s „tímhle“.

Aby bylo možno věci dokončovat, musí se s nimi začít.

— Vypadá to tak prostě a samozřejmě, ale kolikrát ti chybí takové jednoduché rozhodnutí! a… jak se raduje satanáš z tvé nečinnosti!

Nemůže se posvětit práce, která by z lidského hlediska byla odbytá, protože nesmíme nabízet Bohu špatně udělané úkoly.

Procházíš kritickou etapou: neurčitý strach, nesnáze v přijetí tvého životního plánu, ubíjející práce, protože ti nestačí 24 hodin denně, abys splnil všechny své povinnosti…

— Zkusil ses řídit radou apoštola Pavla: „Ať se vše dělá důstojně a v pořádku“?; to jest, v přítomnosti Boží, s Ním, skrze Něho a pouze pro Něho.

Až budeš rozdělovat svůj čas, mysli také na to, k čemu použiješ volné okamžiky, které přijdou v nečekanou dobu.

Vždycky jsem chápal odpočinek jako vzdálení se od každodenních povinností, nikdy jako dny zahálky.

Odpočinek znamená něco jako postavit hráz, aby bylo možné shromáždit síly, ideály, plány… Zkrátka řečeno: změnit činnost, aby se člověk pak vrátil — s novým zápalem — k své běžné činnosti.

Teď, když máš mnoho věcí na práci, zmizely všechny „tvé problémy“… — Buď upřímný: protože ses rozhodl pracovat pro Něho, už ti nezbývá čas, abys myslel na své sobectví.

Střelné modlitby neochromují práci, podobně jako bušení srdce nenarušuje pohyb těla.

Posvěcovat vlastní práci není nějaký přelud, ale poslání každého křesťana…: tvoje i moje.

— Odhalil to i jeden soustružník, který řekl: „Jsem bláznivě spokojený z jistoty, že já, když pracuji na soustruhu a zpívám si, hodně si zpívám — uvnitř i navenek —, se mohu stát svatým… jak velká je dobrota našeho Boha!“

Práce se ti zdá nevděčná, zvláště když pozoruješ, jak málo milují Boha tvoji spolupracovníci, což je vidět z toho, jak se odvracejí od milosti a dobra, které si jim přeješ poskytnout.

Musíš se snažit nahradit ty sám všechno, co oni opomíjejí, dávat se Bohu také v práci — to jsi až dosud nedělal —, a přeměňovat ji v modlitbu, která stoupá do nebe za celé lidstvo.

Pracovat s radostí není totéž jako pracovat „vesele“, bez hloubky, jako když se zbavuješ obtížného břemene…

— Snaž se, aby ze zbrklosti nebo lehkomyslnosti neztratily tvoje snahy svou hodnotu a ty ses nakonec neocitl před Bohem s prázdnýma rukama.

Někteří se v práci nechají ovlivňovat svými předsudky: ze zásady nikomu nedůvěřují a ovšem nechápou potřebu hledat posvěcení svého povolání. Jestliže s nimi mluvíš, odpovídají ti, abys jim nenakládal nic dalšího k jejich vlastní práci, kterou snášejí s nevolí jako břemeno.

— Toto je jedna z bitev v míru, které je třeba vyhrát: nalézat Boha v práci a — s Ním a jako On — sloužit ostatním.

Děsíš se nesnází a stahuješ se do sebe. Víš, jaký závěr lze vyvodit z tvého chování?: pohodlnost, pohodlnost a ještě jednou pohodlnost!

řekl jsi, že jsi ochoten vydat se a vydat se bez hranic, a zatím zůstáváš jen učněm hrdiny. Jednej jako zralý člověk!

Studente, věnuj se s apoštolským duchem svým knihám, s vnitřním přesvědčením, že hodiny a hodiny studia jsou už nyní duchovní obětí nabízenou Bohu, prospěšnou lidstvu, tvé zemi i tvé duši.

Máš bitevního koně, který se jmenuje studium: dáváš si tisíckrát předsevzetí, že využiješ čas, a stejně tě rozptýlí každá maličkost. často jsi unaven sám sebou, tím, že nemáš dost pevnou vůli: a přece každý den začínáš znovu.

Zkusil jsi už obětovat své studium na konkrétní apoštolské úmysly?