Seznam bodů

Poslouchat doopravdy. — Ale s inteligencí, s láskou a smyslem pro odpovědnost, jež nemají nic společného s posuzováním toho, kdo vládne.

Je hodně způsobů, jak zasít zmatek… — Stačí například označit výjimku za obecné pravidlo.

Myslíš si, že ostatním nikdy nebylo dvacet? Myslíš si, že s nimi rodina nikdy nejednala jako s mladšími? Myslíš, že se jim vyhnuly problémy — malé i ty větší —, které tě teď trápí?… Ne. Oni prošli stejnými situacemi, kterými procházíš nyní ty, a uzráli — s pomocí milosti — díky tomu, že šlapali s velkorysou vytrvalostí po svém já a ustupovali v tom, v čem se mohlo ustupovat, ale zůstávali věrni, bez arogance a bez zraňování, s mírností a pokorou, když se ustupovat nemohlo.

Když tvoje vůle zeslábne před obyčejnou prací, vzpomeň si ještě jednou na tuto úvahu: „Studium a práce je podstatná součást mojí cesty. Profesionální diskreditace — následek lenosti — by zničila nebo znemožnila mou práci křesťana. Potřebuji — tak to chce Bůh — profesionálně růst, abych přitáhl ostatní a pomohl jim.“

— Nepochybuj o tom: — jestliže opustíš svůj úkol — vzdálíš se — a vzdálíš také ostatní — od Božích plánů.

Nejde o to plnit tvé povinnosti zbrkle, ale o to neustále je dovádět do konce, držet krok s Bohem.

Kdybychom my křesťané žili opravdu podle naší víry, došlo by k největší revoluci všech dob… Úspěch spoluvykoupení záleží také na každém z nás. — Přemýšlej o tom.

Plně odpovědný se budeš cítit tehdy, až pochopíš, že tváří v tvář Bohu máš pouze povinnosti. Tvá práva ti udílí On sám.

Kéž by sis zvykl starat se denně o ostatní s takovým odevzdáním, abys zapomněl, že vůbec existuješ.

Myšlenka, která ti pomůže v těžkých chvílích: čím více vzroste moje věrnost, tím lépe přispěji k tomu, aby i ostatní rostli v této ctnosti. — Jak je přitažlivé cítit se podporováni jedni druhými.

Nebuď „teoretik“: to naše životy proměřuje každý den velkolepé ideály v každodenní skutečnost, hrdinnou a plodnou.

Staré si právem zaslouží úctu a vděčnost. Poučit se, ano. Brát v úvahu zkušenosti, to také. Ale nepřehánějme: každá věc má svůj čas. Oblékáme se snad do kabátce a nohavic a pokrýváme své hlavy napudrovanou parukou?

Nezlob se: nezodpovědné chování mnohdy svědčí spíše o nedostatku rozumu nebo vychování než o nedostatku dobré vůle.

Bude třeba vyžadovat od učitelů a vychovatelů, aby zaplnili tyto mezery odpovědným plněním svých povinností.

— Bude třeba, aby ses nad sebou zamyslil…, zda-li nejsi jedním z nich.

Máš určité postavení a řídíš se tím, co řeknou lidé? — Ty starý pošetilče! — Za prvé ti musí záležet na tom, co řekne Bůh, potom — až za druhé — a někdy vůbec —, musíš uvažovat o tom, co si mohou myslet ostatní. „Každého“ — říká Pán — „kdo mě vyzná před lidmi, také já vyznám před svým Otcem, který je na nebesích. Ale toho, kdo mne zapře před lidmi, také já zapřu před svým Otcem, který je na nebesích.“

Ty, jenž zaujímáš odpovědné místo, připomeň si při vykonávání svého úkolu, že to, co je osobní, zaniká zároveň s osobou, která se považovala za nepostradatelnou.

Základní pravidlo dobré vlády: rozdělit odpovědnosti, aniž by to znamenalo útěk do pohodlnosti nebo anonymity. Trvám na tom rozdělit odpovědnosti: požadovat od každého aby vydal počet ze svého úkolu, aby bylo možno „skládat účty“ Bohu, a duším, pokud je to nutné.

Při řešení různých záležitostí se snaž nepřehánět nikdy spravedlnost do té míry, že bys zapomněl na lásku.

Pevnost řetězu je dána jeho nejslabším článkem.

Neříkej o žádném ze svých podřízených: nestojí za nic. — Jsi to ty, kdo nestojí za nic: protože jej neumíš postavit na místo, kde by byl užitečný.

Vzdaluj od sebe touhu po poctách, soustřeď se naopak na nástroje, povinnosti a účinnost. — Tak nebudeš ctižádostivě toužit po funkcích a pokud přijdou, budeš se na ně dívat ze správné perspektivy: bereš na sebe úkoly ve službě duším.

V hodině, kdy všichni pohrdají křížem, je Panna pod ním, nablízku svému Synu, rozhodnuta nést stejný osud jako on. — Nebojme se chovat se jako odpovědní křesťané, i když to v prostředí kde působíme není snadné: Ona nám pomůže.