Seznam bodů
Když se vládne s myšlenkou na obecné blaho, je nutno počítat s tím, že — na duchovním i civilním poli — se těžko bude jeden zákon líbit všem.
— Nikdy se nelze zavděčit všem!, říká lidová moudrost.
Ale můžeš si být jist, že to není vada zákona, ale neoprávněná vzpoura pýchy či sobectví oněch několika málo.
Řád, autorita, disciplína… — Poslouchají — jestli vůbec poslouchají!, cynicky se usmívají a tvrdí — jak muži, tak ženy — že musí hájit svou svobodu.
Ti samí lidé pak chtějí, abychom respektovali jejich pomýlení, nebo abychom se jim dokonce přizpůsobili, nevybíravě nás napadají a nechápou, že jejich způsoby nejsou — a ani nemohou být — přijaty lidmi, kteří chtějí žít opravdu svobodně.
Ti, kdo rozdělují duchovní úkoly, se musí zajímat o všechno lidské, aby to pozvedli do nadpřirozeného řádu a zbožštili to.
Jestliže to zbožštit nelze, můžeš si být jist, že to není lidské, ale „zvířecí“, cizí rozumné bytosti.
Autorita. — Nespočívá v tom, že by ten nahoře „křičel“ na toho nižšího a ten zas na toho, kdo je ještě níž.
S tímto náhledem — karikaturou autority —, kromě toho, že mu zjevně chybí láska a slušnost, by se dosáhlo pouze toho, že by se ten, kdo je hlavou, pomalu vzdaloval od těch, kterým vládne, protože jim neslouží, ale nanejvýš jich používá.
Nepatři k těm, kteří proto, že špatně vládnou ve svém vlastním domě, se snaží vmísit do vlády v domech jiných.
Ale… opravdu si myslíš, že všechno víš, protože ti byla svěřena určitá pravomoc?
— Dobře mě poslouchej: dobrý vládce „ví“, že může, že se musí, učit od ostatních.
Svoboda svědomí: ne! — Kolik zla přinesl národům a jednotlivcům tento politováníhodný omyl, který člověku dovoluje jednat proti vnuknutím, vycházejícím z jeho vlastního nitra.
Svoboda „svědomí“ v množném čísle, ano: neboť znamená povinnost řídit se svým vnitřním hlasem…, ovšem teprve poté, co jsme dostali solidní formaci!
Vládnout neznamená působit příkoří.
Pro tebe, který jsi v postavení vládce. Rozvažuj: nejsilnější a nejúčinnější nástroje, pokud se s nimi zachází špatně, se poškozují, opotřebovávají a stávají se neužitečnými.
Rozhodnutí, které má být určitým vodítkem, které však učinila pouze jedna jediná osoba a navíc bez důkladné znalosti problému, je vždycky, nebo téměř vždycky, hned při svém zrodu poznamenáno jednostranným viděním problémů.
— I když je to je příprava důkladná a máš velký talent, přesto musíš vyslechnout i ty, kdo se s tebou na řízení podílejí.
Nikdy nepopřávej sluchu anonymnímu udání: je to postup proradných lidí.
Kritérium pro dobrou vládu: lidi je třeba brát takové, jací jsou, pomáhat jim stát se lepšími a nikdy jimi nepohrdat.
Při řešení různých záležitostí se snaž nepřehánět nikdy spravedlnost do té míry, že bys zapomněl na lásku.
Pevnost řetězu je dána jeho nejslabším článkem.
Neříkej o žádném ze svých podřízených: nestojí za nic. — Jsi to ty, kdo nestojí za nic: protože jej neumíš postavit na místo, kde by byl užitečný.
Vzdaluj od sebe touhu po poctách, soustřeď se naopak na nástroje, povinnosti a účinnost. — Tak nebudeš ctižádostivě toužit po funkcích a pokud přijdou, budeš se na ně dívat ze správné perspektivy: bereš na sebe úkoly ve službě duším.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/book-subject/surco/7904/ (09.05.2024)