Seznam bodů

Často se ptáš, proč duše, které měly to štěstí znát Ježíše už od svého dětství, tolik váhají odpovědět tím nejlepším, co mají: svým životem, rodinou, svými iluzemi.

Podívej: ty, právě proto, že jsi dostal „všechno“ naráz, jsi povinen ukázat svou velkou vděčnost Pánu — tak by reagoval slepec, který náhle znovu nabyl zraku — zatímco ostatní ani nenapadne, že mají děkovat za to, že vidí.

Ale… to nestačí. Denně musíš pomáhat těm, kdo tě obklopují, aby projevovali svou vděčnost za to, že jsou dětmi Božími. Jestliže to neděláš, neříkej mi, že jsi vděčný.

Přemýšlej o tom důkladně: je velmi málo toho, co se ode mne žádá, proti tomu mnohému, co se mi dává.

My, co jsme se odevzdali Bohu, jsme nic neztratili.

Žádej tuto dobrou Matku, aby v tvé duši nabývala na síle — síle lásky a osvobození — její odpověď příkladné velkorysosti: „Ecce ancilla Domini!“ — „Hle služebnice Páně!“

Zdálo se, že je pevně rozhodnut…; ale když bral pero, aby to oznámil své snoubence, přemohla ho nerozhodnost a nedostatek odvahy. Velice lidské a pochopitelné, komentovali ostatní. Jak je vidět, podle některých lidí nepatří pozemské lásky mezi to, co je třeba opustit, aby člověk mohl plně následovat Krista, když On to žádá.

Někteří se chovají během svého života tak, jako by Pán mluvil o odevzdání a přímém jednání pouze k těm, které by to nic nestálo — a takoví lidé neexistují — nebo k těm, kdo potřebují bojovat.

Zapomínají na to, že Ježíš řekl nám všem: nebeské království se dobývá násilím, svatou bitvou každého okamžiku.

Nahoru a zase dolů. Máš hodně, příliš mnoho výkyvů.

Důvod je jasný: až dosud jsi vedl snadný život a nechceš se dozvědět, že od „přát si“ k „dát se“ je pořádná vzdálenost.

Dej náhradu za čas, který jsi ztratil tím, že jsi odpočíval na vavřínech sebeuspokojení, když sis o sobě myslel, že jsi dobrý člověk, jako by bylo postačující nějak proplouvat životem a přitom nekrást a nezabíjet.

Buď na sebe přísnější v pokání i v práci — zbývá ti toho ještě tolik ujít! —, stýkej se rád se všemi, i s těmi, kdo tě obtěžují, a snaž se milovat ty, kterými jsi dříve pohrdal — abys sloužil!

Obnovit neznamená oslabit.

Jestliže člověku nejde o to vykonat veliké, vpravdě Boží dílo — svatost —, nestojí za to se odevzdat.

Proto církev — když kanonizuje světce — prohlašuje hrdinskost jejich života.

Pozor: mluv vždy upřímně! Snaž se, aby ses — zatímco se díky tobě rozehřívá prostředí, které tě obklopuje — ty sám nestával chladným.

Jak šťastné jsou omilostněné duše, které když slyší mluvit o Ježíšovi — a On k nám mluví neustále — ho okamžitě rozeznají jako Cestu, Pravdu a Život.

— Je ti jasné, že když na tomto štěstí nemáme účast, je to proto, že nám chyběla rozhodnost následovat ho.