Seznam bodů

Nebuďte úzkoprsé duše, muži nebo ženy nezralí, krátkozrací, neschopní obsáhnout náš nadpřirozený křesťanský horizont Božích dětí. Boha a odvahu!

Odvaha není neopatrnost ani nepromyšlená smělost ani pouhá opovážlivost.

Odvaha je síla, hlavní ctnost, pro život duše nezbytně nutná.

Rozhodl ses, veden spíše rozumem. Zápal a nadšení chyběly. I když sis přál něco mít, nebylo pro cit místo: odevzdal ses, když ses přesvědčil, že to žádá Bůh.

A od toho okamžiku jsi už znovu „nepocítil“ žádnou vážnou pochybnost; ba naopak, zakoušíš klidnou a mírnou radost, která se někdy dokonce vylévá z břehů. Tak platí Bůh za odvahu lásky.

Nedávno jsem četl jedno přísloví, které je v některých zemích velmi populární: „Svět patří Bohu a Bůh ho pronajímá statečným“. Musel jsem se nad tím zamyslet. — Na co čekáš?

Nejsem správný apoštol. Jsem ustrašený.

— Nejsi bojácný proto, že tvá láska je ostýchavá? — Udělej s tím něco!

Těžkosti způsobily, že ses zalekl a stal se „opatrným, umírněným a objektivním“. — Vzpomeň si, žes těmito termíny vždycky pohrdal a považoval je za synonyma pro zbabělost, bázlivost a pohodlnost.

Strach? Je vlastní těm, kdo vědí, že jednají špatně. To není tvůj případ.

Je velmi mnoho křesťanů, kteří by byli apoštoly… kdyby neměli strach.

A právě tito křesťané si často stěžují, že je Pán opouští. Co oni dělají Bohu jiného?

Je nás hodně; s pomocí Boží můžeme zasáhnout všechny končiny světa, říkají nadšeně. — Proč se tedy strachuješ? S Boží milostí můžeš dosáhnout radosti, a to je podstatné.

Když nás hryže svědomí proto, že jsme přestali dělat nějakou dobrou věc, je to znamení, že Bůh chtěl, abychom ji neopomíjeli. — Je tomu skutečně tak. A můžeš si být jistý, že s milostí Boží jsi ji udělat mohl.

Nezapomínejme na to, že při plnění Boží vůle na nás těžkosti doléhají shora, zdola, ze všech stran. Doléhají — ale také pomíjejí!

Když se pracuje pro rozšíření nějakého apoštolského díla, „ne“ nikdy není definitivní odpovědí: trvejte na svém.