Seznam bodů

Nepřestanu na tebe naléhat, aby sis vštípil do paměti slova: zbožnost, zbožnost, zbožnost. Protože pokud nemáš dostatek lásky k bližnímu, příčinou bude nedostatek vnitřního života, nikoliv tvoje špatná povaha.

Stejně jako malé dítě potřebuje vstávajíc lehajíc přítomnost svých rodičů, ty jako dobré dítě Boží potřebuješ, aby každá tvá první i poslední myšlenka patřila jemu.

Vytrvej a buď na sebe náročný při plnění norem zbožnosti. A to i tehdy, když jsi unavený nebo si připadáš vyprahlý. Vytrvej! Tyto okamžiky jsou jako dlouhé, červeně natřené tyče, které slouží jako orientační body na zasněžených horských stezkách a které — vždycky! — ukáží bezpečnou cestu.

Snaž se konat v každém okamžiku to, oč tě Bůh žádá. Svou lásku mu vědomě dokazuj skutky. Malými skutky: nevynechej však ani jeden z nich.

Vnitřní život sílí bojem v každodenních úkonech zbožnosti, které musíš plnit — ba co víc: prožívat! — s láskou, protože cesta nás Božích dětí je cestou lásky.

Hledej Boha v hloubi svého čistého a nezištného srdce, v hloubi své duše, jsi—li mu věrný, a nepozbývej nikdy této důvěrnosti!

A nevíš—li někdy, jak s ním máš jednat, co mu máš říci, nebo se neodvážíš hledat Ježíše ve svém nitru, obrať se na svatou Marii — tota pulchra — všecku čistou a obdivuhodnou — a svěř se jí: „Paní, Matko naše, Pán si přál, aby právě tvoje ruce opatrovaly Boha. Nauč mě, nauč nás všechny jednat se svým Synem!“

Vryjte si do svých duší toto hrdinství: dokonale plnit drobné každodenní povinnosti, jako by na každé z nich závisela spása světa.

Tvůj zbožný život tě naučí uplatňovat ctnosti vlastní synu Božímu a křesťanovi.

Společně s těmito ctnostmi pak získáš celou stupnici duchovních hodnot. Zdají se sice malé, ve skutečnosti jsou to však zářící drahokamy, které musíme cestou posbírat a donést až k Božímu trůnu, abychom jimi posloužili lidem: prostota, radost, věrnost, mír, drobná odříkání, skryté služby, zodpovědné plnění povinností, přívětivost…

K Utěšiteli — Duchu svatému — pouze nehovoř, ale také mu naslouchej!

Při modlitbě si představ vlastní dětství, kdy jsi do hloubky poznal své Boží synovství, což tě naplnilo láskou k Otci. Mysli na to, jak jsi přes Marii šel k Ježíši, kterého uctíváš jako přítele, bratra, milovanou bytost, jíž náležíš.

Jakmile jsi vyslechl mou radu, pochopil jsi, že dosud jsi věděl, že Duch svatý sídlí v tvé duši, aby ji posvětil…, tuto pravdu o jeho přítomnosti jsi ale „nechápal“. Musel jsem ti proto připomenout: „Nyní k němu cítíš Lásku, chceš s ním jednat jako s přítelem a důvěrníkem, chceš mu usnadňovat práci s broušením hran, odvracením zla, prosvětlováním.“

„To nesvedu!“ myslil sis. „Naslouchej mu!“ trvám na svém. Dodá ti sílu, a chceš—li, vykoná všechno sám… A ty chceš!

Modli se k němu takto: Božský Hoste, Učiteli, Světlo, Vůdce, Lásko! Kéž tě dokážu přijímat, řídit se tvým učením, rozsvěcovat se, následovat tě i milovat tě.

Aby ses přiblížil k Bohu a dolétl k němu, potřebuješ silná a šlechetná křídla modlitby zadostiučinění.

Při svých ústních modlitbách se vyhýbej rutině. Snaž se proto říkat je se stejnou láskou, jako bys poprvé hovořil s milovanou bytostí a jako bys měl poslední příležitost k rozmluvě s Pánem.

Jsi—li hrdý na to, že jsi synem Panny Marie, polož si otázku: Kolikrát během celého dne, od rána do večera, projevuji úctu svaté Panně?