Seznam bodů

Ježíš se vzepřel ďáblu, knížeti tmy, a ihned se ukázalo světlo. Potom ho ďábel nechal – i přistoupili andělé a sloužili mu (Mt 4,11). Ježíš obstál ve zkoušce. Byla to pravá zkouška, neboť, jak říká svatý Ambrož: Nejednal jako Bůh ve své moci (k čemu by nám potom jeho příklad sloužil?), zato použil jako člověk pomůcky, které můžeme použít i my.

Ďábel citoval Starý zákon se lstivým úmyslem: Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách (Žl 91[90],11). Ale Ježíš se zdráhal pokoušet Otce a vrátil biblickému místu jeho pravý význam. Když přišla ta hodina, objevili se Otcovi poslové a v odměnu za jeho věrnost mu sloužili.

Vyplatí se, když se pozorněji podíváme, jak se satan chová k našemu Pánu. Argumentuje texty z Písma svatého, překrucuje jejich smysl a dává jim smysl rouhačský. Ježíš se však nenechá zmást. Vtělené Slovo příliš dobře zná Písmo, které bylo napsáno pro vykoupení lidí a ne pro jejich zmatení a zatracení. Ten, kdo je láskou spojen s Ježíšem – můžeme usuzovat – se nikdy nenechá svést klamným výkladem Písma. Za pokusem zmást křesťanské svědomí používáním stejných výrazů, kterých používá věčná moudrost, a udělat ze světla tmu, pozná hned vycvičenou ruku ďáblovu.

Podívejme se teď trochu na úkol andělů v Ježíšově životě. Lépe tak pochopíme jejich poslání v každém lidském životě. Křesťanská tradice nám ukazuje, že andělé strážní jsou velcí přátelé lidí. Bůh je postavil po bok člověka, aby ho provázeli na jeho cestách. Proto nás vybízí, abychom se s nimi stýkali, abychom u nich hledali útočiště.

Církev nás nabádá, abychom uvažovali o těchto událostech z Kristova života; připomíná nám, že i v postní době, kdy vyznáváme, že jsme hříšníci potřebující slitování a očištění, má místo radost. Neboť postní doba je současně dobou přísnosti i radosti. Znovu získáváme odvahu, protože nám nebude chybět Boží milost. Bůh nám přispěje; pošle své anděly, aby byli našimi společníky na dlouhé cestě, moudrými rádci a spolubojovníky při všem našem konání. Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil na kámen svou nohou (Žl 91[90],12), říká se dále v žalmu.

Musíme se naučit stýkat se s anděly. Obrať se teď na ně, na svého anděla strážného a řekni mu, že spásná voda postní doby neskanula po tvé duši beze stopy, ale zcela ji pronikla pro zkroušenost tvého srdce. Pros je, aby tvou dobrou vůli, které milost dala vzklíčit z naší bídy jako květině z hnojiště, přednesli před Pána. „Svatý Michaeli archanděli, chraň nás v boji, proti zlobě a úkladům ďáblovým budiž nám záštitou.“ (Z modlitby k svatému Michaeli).

Boží andělé

Ego cogito cogitationes pacis et non afflictionis (Jer 29,11), moje myšlenky jsou o pokoji, nikoliv o trápení, říká Pán. Buďme lidmi pokoje, lidmi spravedlnosti, tvůrci dobra a Pán pro nás nebude soudcem, ale přítelem, bratrem, Láskou.

Ať nás při této radostné pozemské pouti provázejí Boží andělé. Před narozením našeho Vykupitele, píše sv. Řehoř Veliký, jsme ztratili přátelství andělů. Prvotní hřích a naše každodenní hříchy nás vzdálily od jejich zářivé čistoty… Ale od chvíle, kdy jsme uznali našeho Krále, nás andělé uznali za své spoluobčany.

A jelikož král nebes vzal na sebe naše pozemské tělo, andělé se už nevzdalují od naší lidské ubohosti, neodvažují se považovat za něco horšího tuto přirozenost, které se klanějí, když vidí, jak je nade všechny velebena v osobě krále nebes; a nemají nic proti tomu, aby považovali člověka za přítele.

Maria, svatá Matka našeho Krále, královna našich srdcí, o nás pečuje, jak to umí jen ona. Matko milosrdenství, trůne milosti, prosíme tě, abychom dovedli ze svého života a z života těch, kteří nás obklopují, složit verš po verši prostou báseň lásky, quasi fluvium pacis (srov. Iz 66,12), jako řeku pokoje. Ty jsi nevyčerpatelné moře milosrdenství: Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní (Kaz 1,7).