Seznam bodů

Lidé mají plochý, dvourozměrný pohled připoutaný k zemi. — Budeš-li žít nadpřirozeným životem, Bůh ti dá třetí rozměr: hloubku a s ní perspektivu, váhu i obsah.

Ztratíš-li nadpřirozený smysl svého života, tvá křesťanská láska bude dobročinností; tvá čistota slušností; tvé umrtvování hloupostí; tvá kázeň bičem a všechny tvé skutky budou neplodné.

Ticho je jako vrátný vnitřního života.

Paradox: je dosažitelnější být světcem než vědcem, ale je snazší být vědcem než světcem.

Rozptýlit se. — Potřebuješ se rozptýlit!…, buď tím, že otvíráš oči dokořán, aby dobře obsáhly obraz věcí, nebo tím, že je přivíráš kvůli své krátkozrakosti…

Zavři je úplně!: měj vnitřní život a uvidíš v netušených barvách a perspektivách divy světa lepšího, světa nového: a budeš se stýkat s Bohem…, a poznáš svou ubohost…, a zbožštíš se…, oním zbožštěním, které tě přiblíží k Otci, a díky tomu se staneš více bratrem svých bratří lidí.

Touha: Ať jsem já dobrý a ať jsou všichni ostatní lepší než já.

Obrácení je otázkou okamžiku. — Posvěcení je prací na celý život.

Na světě není nic lepšího než být v milosti Boží.

Čistota úmyslu. — Budeš ji mít vždy, když se stále a ve všem budeš snažit o jediné: líbit se Bohu.

Utíkej se do ran ukřižovaného Krista. Tam se naučíš střežit své smysly, budeš mít vnitřní život a budeš neustále nabízet Otci utrpení našeho Pána i Panny Marie, abys splatil dluhy svoje i dluhy všech lidí.

Tvá svatá netrpělivost, abys mu sloužil, není Bohu nemilá. — Ale byla by neplodná, kdyby nebyla provázena opravdovým zlepšováním tvého každodenního chování.

Napravit se. — Každý den trochu. — To má být tvá neustálá snaha, chceš-li se opravdu stát svatým.

Hle, jak milosrdná je Boží spravedlnost! — Protože ty, kdo přiznali svoji vinu, lidské soudy trestají: a Boží soud jim odpouští.

Požehnaná buď svátost pokání!

„Induimini Dominum Iesum Christum.“ — Oblečte se v Pána Ježíše Krista, říká svatý Pavel Římanům. — Svátost pokání, to je ten moment, kdy se oblékáme, ty a já, v Ježíše Krista a v jeho zásluhy.

Válka! — Válka — říkáš mi — má nadpřirozený cíl, který je světu neznámý: válka pro nás byla…

— Válka je tou největší překážkou snadné cesty. — Nakonec ji však musíme milovat tak, jako má řeholník milovat své důtky.

Síla tvého jména, Pane! — Nadepsal jsem dopis jako obyčejně: „Ježíš tě ochraňuj!“

— A píšou mi: „Ten pozdrav ,Ježíš tě ochraňuj!' na začátku Vašeho dopisu mi v jedné věci velice pomohl. Ať ochraňuje také vás všechny.“

„Když už mi Pán pomáhá svou obvyklou velkorysostí, budu se snažit odpovídat ,zjemnněním' svého chování,“ řekl jsi mi. — A neměl jsem, co bych dodal.

Napsal jsem ti: „Opírám se o tebe: uvidíš, co vykonáme…!“ — Co jiného bychom měli dělat než opírat se o něho!

Misionář. — Sníš o tom stát se misionářem. Jsi zapálený jako František Xaverský: a chceš pro Krista dobýt celou říši. — Japonsko, Čínu, Indii, Rusko…, chladné národy severní Evropy nebo Ameriku nebo Afriku nebo Austrálii?

— Podněcuj ve svém srdci tyto plameny, tuto touhu po duších. Ale nezapomínej, že více jsi misionářem tím, že jsi poslušný. Daleko od těchto misijních oblastí pracuješ „tady“ i „tam“: necítíš — jako Xaverský! — únavu své paže z tolika křtů?

Říkáš mi, že ano, že chceš. — Výborně, ale chceš tolik jako lakomec své zlato, jako matka své dítě, jako ctižádostivec své pocty nebo jako ubohý smyslník svou rozkoš?

— Ne? — Pak tedy nechceš.

Kolik úsilí vkládají lidé do svých pozemských záležitostí!: sní o poctách, touží po bohatství, prahnou po smyslnostech. — Muži i ženy, bohatí i chudí, staří a zralí lidé i mladí a dokonce i děti: všichni stejně.

— Když ty a já vložíme stejnou horlivost do záležitostí naší duše, budeme mít živou a účinnou víru: a nebude překážky, kterou bychom v našich apoštolských podnicích nepřekonali.

Pro tebe jako pro sportovce, jakou pravdou je to, co píše apoštol: „Nescitis quod ii qui in stadio currunt omnes quidem currunt, sed unus accipit bravium? Sic currite ut comprehendatis.“ — Nevíte, že při běhu na závodišti sice všichni (závodníci) běží, ale cenu že získá jenom jeden? Běžte tak, abyste jí dosáhli.

Useber se. — Hledej v sobě Boha a naslouchej mu.

Povzbuzuj tyto ušlechtilé myšlenky, tyto svaté touhy, které v tobě klíčí… — Jedna jiskra může způsobit velký požár.