Seznam bodů
Má to být pravda — nevěřím, nevěřím —, že na světě nejsou lidé, ale břicha?
Obžerství je předvojem nečistoty.
I ta nejjemnější a nejvybranější lahůdka, je-li požírána prasetem (tak se přece nazývá, bez omluvy), se v nejlepším případě stane vepřovým!
Buďme anděly, abychom myšlenky, které vstřebáváme, zušlechťovali. — Přinejmenším buďme muži: abychom proměňovali pokrmy alespoň v silné a ušlechtilé svaly anebo ve výkonný mozek… schopný chápat Boha a klanět se mu.
Ale… nebuďme bestiemi, jako tolik a tolik lidí!
Obžerství je ošklivá neřest. — Není ti trochu k smíchu a nejsi trochu zhnusen, když vidíš tyto vážené pány, velebně usazené u stolu, jak obřadně cpou tučné pokrmy do svých žaludků, jako by toto bylo nějakým „cílem“?
U stolu nemluv o jídle: je to nevychovanost, které nejsi hoden. — Mluv o něčem vznešeném — duchovním, rozumovém — a povzneseš tuto lidskou potřebu.
Toho dne, kdy vstaneš od stolu, aniž bys vykonal nějaké malé umrtvování, ses najedl jako pohan.
Obyčejně jíš víc, než potřebuješ. — A toto přesycení, které ti často způsobuje těžkost a tělesné potíže, tě zneschopňuje vychutnávat nadpřirozená dobra a otupuje tvou mysl.
Jak dobrou ctností je, i z lidského hlediska, umírněnost!
Nejsi méně šťastný, když máš nedostatek, než kdybys měl nadbytek.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/book-subject/camino/8081/ (08.05.2024)