Seznam bodů

Svět obdivuje pouze oběť okázalou, protože nezná cenu oběti skryté a tiché.

Bezkonfesijnost, neutralita. — Staré mýty, které se pořád snaží omlazovat.

Zamyslel ses nad tím, jak nesmyslné je odložit své katolictví při vstupu do univerzity, do odborného sdružení, do akademické rady nebo do parlamentu, jako když se v šatně odkládá klobouk?

Pojetí svatosti, kterou po nás Bůh požaduje, je určeno těmito třemi body:

Svatá neústupnost, svaté naléhání a svatá bezostyšnost.

Svatá bezostyšnost je jedna věc; světská drzost je něco zcela jiného.

Svatá bezostyšnost je význačným rysem „života dětství“. Malé dítě si nedělá starosti o nic. — Jeho slabosti, jeho přirozené slabosti se projevují s úplnou prostotou, ačkoli je všichni pozorují…

Tato bezostyšnost, přenesená do nadpřirozeného života, vede k tomuto úsudku: chvála, opovržení…: úcta, výsměch…: čest, hanba…: zdraví, nemoc…: bohatství, chudoba…: krása, ošklivost…

Dobře; a… co na tom záleží?

Směj se směšnostem. — Pohrdej tím, co tomu řeknou lidé. Dívej se na Boha a pociťuj ho v sobě i ve svém okolí.

Tak nakonec získáš svatou bezostyšnost, kterou potřebuješ, abys měl jemnost křesťanského kavalíra. Jaký to paradox!

Máš-li tu svatou bezostyšnost, jak to, že ti záleží na tom, „co na to lidé řekli“ nebo „co na to řeknou“?

Přesvědč se, že není směšný ten, kdo dělá to, co je nejlepší.

Píšeš mi, že lidé jsou všeobecně velmi málo štědří, pokud jde o jejich peníze. Mnoho řečí, hlasité nadšení, sliby a plány, ale v hodině oběti jich málo přichází podat pomocnou ruku. A pomohou-li, musí v tom být nějaká zábava — tanec, tombola, kino, nějaký večírek — nebo oznámení a seznam dárců v novinách.

— Je to smutné, ale jsou výjimky: buď také ty jedním z těch, kteří když dávají almužnu, nechtějí, aby jejich levice věděla, co dělá pravice.

„Nonne hic est fabri filius? Nonne hic est faber, filius Mariae?“ — Copak to není syn tesařův? Copak to není ten tesař, syn Mariin?

— Toto, co říkali o Ježíšovi, možná budou říkat i o tobě, trochu s údivem a trochu s posměchem, když se „definitivně“ rozhodneš plnit Boží vůli, když se staneš nástrojem: Ale, copak to není ten?…

— Mlč. A ať tvé skutky potvrzují tvoje poslání.

Zbožnost má svá vlastní pravidla dobrého chování. — Nauč se jim. — Vzbuzují lítost tito „zbožní“ lidé, kteří nevědí, jak se chovat při mši — i když na ni chodí denně —, ani jak se pokřižovat — naznačí ve spěchu nějaké podivné pohyby —, ani jak pokleknout před svatostánkem — jejich směšné pokleknutí vypadá jako výsměch —, ani jak s úctou sklonit hlavu před obrazem Panny Marie.

Znovu…: Že napsali, že řekli…: Pro, proti…: S dobrou vůlí, s méně dobrou vůlí…: Vyhýbavosti a pomluvy, chvalořečení a velebení…: hlouposti a výstižnosti…

— Blázne, korunovaný blázne!: Když kráčíš přímo ke svému cíli, s hlavou i srdcem opitými Bohem, co ti záleží na větru nebo cvrkání cvrčka nebo na bučení nebo chrochtání nebo řehtání?…

Kromě toho… je to nevyhnutelné: nesnaž se přelévat moře mušlí.