Seznam bodů

Vypijme až do dna kalich bolesti v tomto ubohém přítomném životě. — Co záleží na tom, trpíme-li deset, dvacet, padesát let…, když potom bude nebe navždy, navždy…, navždy?

— A především — spíš než kvůli odměně, „propter retributionem“ —, co záleží na utrpení, trpíme-li proto, abychom utěšili Boha, našeho Pána, abychom se mu zalíbili, v duchu zadostiučinění, a spojili se s ním na kříži? Zkrátka: trpíme-li z lásky?…

Motivy k pokání? Odčiňování, zadostiučinění, prosby, díkuvzdání: prostředek k postupování vpřed…: za sebe, za mě, za ostatní, za svou rodinu, za svou zemi, za církev… A tisíc dalších motivů.

Utíkej se do ran ukřižovaného Krista. Tam se naučíš střežit své smysly, budeš mít vnitřní život a budeš neustále nabízet Otci utrpení našeho Pána i Panny Marie, abys splatil dluhy svoje i dluhy všech lidí.

Nepros Ježíše o odpuštění pouze svých vlastních hříchů: nemiluj ho pouze svým vlastním srdcem…

Odčiňuj za všechny ty urážky, za to, že ho urážely, urážejí a budou urážet… Miluj ho celou silou srdcí všech těch, kteří ho milovali nejvíc.

Buď odvážný: řekni mu, že ho miluješ bláznivěji než Marie Magdalská, než Terezie a než Terezička…, že ho miluješ šíleněji než Augustin a Dominik a František, než Ignác a Xaverský.

Dítě, zapal v sobě touhu napravit obludnosti svého dospělého života.

Naše vůle, s milostí, je před Bohem všemocná. — Takže, při pohledu na tolik urážek Pána, když řekneme Ježíši s účinnou vůlí, například při cestě tramvají: „Můj Bože, chtěl bych vykonat tolik úkonů lásky a zadostiučinění, kolikrát se otočí každé kolo tohoto vozu,“ pak jsme ho v tomto okamžiku před Ježíšem skutečně milovali a odčiňovali tak, jak jsme si přáli.

Tato „hloupůstka“ zapadá do duchovního dětství: je to věčný rozhovor mezi nevinným dítětem a otcem zblázněným do svého syna:

— Jak mě máš rád? Řekni! — A maličký slabikuje: Mi-li-on-krát!