Seznam bodů

Zpytuj se: pomalu, statečně. — Není-liž pravda, že tvá špatná nálada a tvůj smutek, obojí bez příčiny — zdánlivě bez příčiny — pocházejí z nedostatku tvého odhodlání rozvázat pouta jemná, ale „konkrétní“, která ti lstivě nastražila tvá žádostivost?

Tvá osobní zkušenost — znechucenost, neklid a hořkost — tě přesvědčují o pravdivosti Ježíšových slov: nikdo nemůže sloužit dvěma pánům!

Říkáš mi, že ano, že chceš. — Výborně, ale chceš tolik jako lakomec své zlato, jako matka své dítě, jako ctižádostivec své pocty nebo jako ubohý smyslník svou rozkoš?

— Ne? — Pak tedy nechceš.

Víš, že tvoje cesta není jasná. — A není jasná proto, že nenásleduješ Ježíše zblízka, a tak zůstáváš v temnotách. — Na co čekáš, aby ses rozhodl?

Proč se neodevzdáš Bohu jednou provždy…, opravdu…, teď!?

Toto — tvůj ideál, tvé povolání — je… bláznovství. — A ti ostatní — tví přátelé, tví bratři — jsou blázni…

Neslyšel jsi někdy tento výkřik v hloubi své duše? — Odpověz rozhodně, že děkuješ Bohu za tu čest patřit do tohoto „blázince“.

Neochvějný: takový musíš být. — Pokud tvou vytrvalostí otřásají ubohosti cizí nebo vlastní, mám smutnou představu o tvém ideálu.

Rozhodni se jednou provždy.