Seznam bodů

Je tvrdé číst v evangeliu Pilátovu otázku: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše, anebo Ježíše, kterému říkají Mesiáš?“ — Ale je bolestnější slyšet odpověď: „Barabáše!“

A ještě hroznější je, když si uvědomím, že jsem — tolikrát! — svým odbočením z cesty také řekl: „Barabáše!“, a že jsem dodal: „Krista?… ,Crucifige eum!' — Ukřižuj ho!“

Nepotřebuji zázraky: ty z Písma svatého mi bohatě stačí. — Zato ale potřebuji, abys plnil svou povinnost a odpovídal na milost.

„Sine me nihil potestis facere!“ Nové světlo, lepší světlo, nová nádhera pro mé oči, z tohoto Věčného světla, evangelia.

— Mám se divit všem „svým“… hloupostem?

— Ať zapojím Ježíše do všech svých věcí. A pak nebudu dělat hlouposti: a správně bych pak neměl říkat moje věci, ale „naše věci“.

Ale… jaké prostředky? — Jsou ty stejné, které měl Petr a Pavel, Dominik a František, Ignác a František Xaverský: kříž a evangelium…

— Zdají se ti snad nedostatečné?

Nejsem „stoupencem zázraků“. — Řekl jsem ti, že zázraky v evangeliu mi k utvrzení mé víry úplně stačí. — Ale je mi líto křesťanů — i zbožných, „apoštolských!“ —, kteří se usmívají, když slyší mluvit o mimořádných cestách, o nadpřirozených událostech. — Mám velkou chuť jim říci: ano, i dnes se dějí zázraky: i my bychom je dělali, kdybychom měli víru!

Bůh je stále stejný. — Je třeba mužů víry: a pak se budou znovu dít divy, o kterých čteme v Písmu svatém.

— „Ecce non est abbreviata manus Domini!“ — Ne, Jahvova ruka není tak krátká!

Vyprávíš mi o svém příteli, který chodí ke svátostem, vede čistý život a je to dobrý student. — Ale který „nezapadá“: když s ním mluvíš o oběti a apoštolátu, zarmoutí se a odejde.

Nedělej si starosti. — Není to neúspěch tvé horlivosti, je to doslova scéna, kterou vypráví evangelista: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým“ (oběť)…, „pak přijď a následuj mě“ (apoštolát).

Jinoch „abiit tristis“ — odešel zarmoucen: nechtěl odpovědět na milost.

Ty jsi solí, apoštolská duše. — „Bonum est sal.“ — Sůl je dobrá, čteme v Písmu svatém, „si autem sal evanuerit,“ — jestliže však sůl ztratí chuť…, k ničemu se už nehodí, ani do země, ani do hnoje; vyhodí se ven.

Ty jsi solí, apoštolská duše. — Jestliže však ztratíš chuť…