Seznam bodů

Mlč. — Nebuď dětinský, nebuď karikaturou dítěte, donašečem, pomlouvačem, práskačem. — Svými povídačkami a klepy jsi ochladil lásku: udělal jsi tu nejhorší věc, a… jestliže snad ten tvůj zlý jazyk otřásl vytrvalostí ostatních, pak tvá vlastní vytrvalost už není milostí Boží, ale zrádným nástrojem nepřítele.

Proč když soudíš druhé, vkládáš do své kritiky hořkost svých vlastních neúspěchů?

Tohoto kritického ducha — připouštím, že nejde o pomlouvačnost — nesmíš uplatňovat ani ve vašem apoštolátu, ani vůči svým bratřím. — Tento kritický duch je pro vaše nadpřirozené podnikání — odpustíš mi, že ti to říkám? — velkou překážkou, protože zatímco posuzuješ práci druhých, aniž bys měl proč ji posuzovat — s nejlepšími úmysly: připouštím —, neděláš nic kladného a příkladem své pasivity kazíš práci všech.

„Takže — ptáš se ustaraně — co s tímto kritickým duchem, který je jakoby podstatou mé povahy…?“

Podívej — uklidním tě —, vezmi pero a papír: vypiš jasně a s důvěrou — ale stručně! — věci, které tě trápí, odevzdej tento seznam svému nadřízenému a už na to nemysli. — A on, který je vedoucím — má milost stavu — list založí…, anebo ho vyhodí do koše. — A pro tebe, jelikož tvůj kritický duch není pomlouvačností a máš nejlepší úmysly, to vyjde nastejno.

Pracuj. — Až budeš mít na starosti nějakou profesionální práci, tvůj duchovní život se zlepší: a budeš mužnější, protože překonáš onu povrchnost, která tě tak často ovládá.

Nesmýšlej nikdy o nikom špatně, ani kdyby ti k tomu poskytovaly důvod jeho slova nebo jeho chování.

Nekritizuj negativně: nemůžeš-li chválit, mlč.

Nikdy nemluv zle o svém bratrovi, ani kdybys k tomu měl spoustu důvodů. — Jdi napřed ke svatostánku a potom ke knězi, tvému otci, a řekni mu vše, co tě mrzí.

— A nikomu jinému.

Klepy jsou nečistotou, která špiní a ochromuje apoštolát. — Jdou proti křesťanské lásce, oslabují, berou pokoj a ničí spojení s Bohem.

Jsi-li tak ubohý, jak se můžeš divit, že také ostatní mají své ubohosti?

Když jsem viděl, jak mnoho lidí maří své životy, celé své životy (řeči, řeči, řeči se všemi následky), připadá mi ticho ještě nutnější a milejší. — A dobře chápu, Pane, proč žádáš účet z marných slov.

Snadněji se řekne, než vykoná. — Ty… s tím svým jazykem — ostrým jako dýka — zkusil jsi někdy, třeba náhodou, vykonat „dobře“ to, co dle tvého „oprávněného“ mínění jiní konají méně dobře?

Říká se tomu: našeptávání, klevety, pletichy, intriky, klepy, drby, úskoky…, anebo pomluva?, podlost?

— Je těžké vyhnout se tomu, aby se úsudky a soudy těch, kdo k tomu nejsou pověřeni, nestaly „pavlačovými pomluvami“.