Seznam bodů

Ať tvůj život není neplodný. — Buď užitečný. — Zanech za sebou stopu. — Vyzařuj plamenem své víry a lásky.

Svým apoštolským životem setři stopy bahna a špíny zanechané nečistými rozsévači nenávisti. — A zapal všechny cesty země ohněm Kristovým, který nosíš ve svém srdci.

Kéž by tvé způsoby a tvé rozhovory byly takové, aby všichni, kdo tě vidí nebo slyší, mohli říci: tento čte život Ježíše Krista.

Vážnost. — Přestaň se chovat jako malý kluk nebo jako hloupá školačka. — Ať tvé vystupování odráží klid a řád ve tvé duši.

Neříkej: „Takový jsem…, to je má povaha.“ Jsou to nedostatky tvé povahy: Buď muž — „esto vir“.

Zvykni si říkat „ne“.

Otoč se zády k hanebníkovi, když ti našeptává: nač si komplikovat život?

Neměj maloměšťáckého ducha. — Rozšiřuj své srdce, až se stane všeobjímajícím, „katolickým“.

Nepoletuj jako slepice, když se můžeš vznést jako orel.

Klid. — Proč se zlobíš, když tím urážíš Boha, obtěžuješ bližního a sám sobě škodíš… a stejně se nakonec musíš uklidnit?

To, co jsi řekl, řekni jinak, beze zloby, a tvá slova získají na síle a především nebudeš urážet Boha.

Nikdy nekárej, dokud jsi rozhorlený chybou, která se stala. — Počkej do druhého dne, nebo i déle. — A pak, klidně a s očištěným úmyslem, neváhej pokárat. — Více dosáhneš jedním laskavým slovem než tříhodinovou hádkou. — Ovládej svou povahu.

Vůle. — Síla. — Příklad. — Co je třeba udělat, to se udělá… Bez váhání… Bez dalších ohledů…

Bez toho by Cisneros nebyl Cisnerem; ani Terezie de Ahumada svatou Terezií…; ani Ignác z Loyoly svatým Ignácem…

Bůh a odvaha! — „Regnare Christum volumus!“

Vzrůstej před překážkami. — Pánova milost ti chybět nebude: „Inter medium montium pertransibunt aquae!“ — projdeš přes hory!

Co záleží na tom, že musíš na chvíli omezit svou činnost, když potom, jako stlačené péro, dospěješ neporovnatelně dál, než jsi kdy snil?

Sobec. — Ty, vždycky jen „to tvoje“. — Zdá se, že nejsi schopen cítit bratrství v Kristu: nevidíš v ostatních bratry, ale stupínky k dosažení svého cíle.

Předvídám tvé naprosté fiasko. — A až budeš na dně, budeš chtít, aby s tebou druzí jednali s láskou, kterou teď nechceš prokazovat.

Nikdy nebudeš vůdcem, jestliže v lidech vidíš jen schůdky pro svůj vzestup. — Staneš se jím, pokud budeš toužit po spáse všech duší.

Nemůžeš žít zády k lidem: je třeba, abys toužil učinit je šťastnými.

Nikdy nechceš jít až do důsledků pravdy. — Někdy kvůli korektnosti. Jindy — častěji — aby sis ušetřil nepříjemnost. Někdy abys ji ušetřil druhým. A vždycky ze zbabělosti.

Takto, s tímto strachem jít do hloubky, nebudeš nikdy mužem správného úsudku.

Neboj se pravdy, ani kdyby tě měla stát život.

Nelíbí se mi tolik eufemismů: zbabělost nazýváte opatrností. — A vaše „opatrnost“ je pro nepřátele Boha, kteří mají hlavu úplně prázdnou, příležitostí k tomu, aby vypadali učeně a získali posty, které by nikdy neměli zastávat.

Tyto špatné poměry nejsou nenapravitelné. — Je však bezcharakterní ponechávat to jako beznadějnou situaci bez možnosti nápravy.

Nevyhýbej se povinnostem. — Plň je svědomitě, i když je druzí zanedbávají.

Máš, jak se říká, „mnoho řečí“. — Ale ani se vším svým žvaněním nedosáhneš toho, abych ospravedlnil něco — o čem říkáš, že to je skutek prozřetelnosti! —, co je neospravedlnitelné.

Má to být pravda — nevěřím, nevěřím —, že na světě nejsou lidé, ale břicha?

„Modlete se, abych se nikdy nespokojil s tím, co je snadné.“ — Už jsem se za to pomodlil. Teď je na tobě, abys toto krásné předsevzetí naplnil.

Víra, radost, optimismus. — Ale ne pošetilost zavírat oči před skutečností.

Jaký to úžasný styl žít prázdné hlouposti! A ten způsob stát se někým ve světě — stoupat, stoupat jako balón — díky prázdnotě v hlavě i v srdci!

Proč ty výkyvy povahy? Kdy zaměříš svou vůli na něco určitého? — Zanech pošetilého kladení základních kamenů a polož ten poslední alespoň v jednom ze svých projektů.