Seznam bodů

Duše apoštolská, mezi svými jsi jako kámen padlý do jezera. — Svým příkladem a svým slovem udělej jeden první kruh… a ten udělá další… a další, a další… Pokaždé širší.

Chápeš nyní velikost svého poslání?

Jakou snahu mají na světě lidé odejít ze svého místa! — Co by se stalo, kdyby chtěla každá kost, každý sval lidského těla zaujímat jiné místo než to jemu určené?

Není jiný důvod nesnází ve světě. — Vytrvej na svém místě, můj synu: jak mnoho odtud můžeš vykonat pro uskutečnění království našeho Pána!

Vůdci!… Posiluj svou vůli tak, aby tě Bůh učinil vůdcem. Nevidíš, jak postupují ničemné tajné společnosti? Nikdy nezískaly masy. — Ve svých doupatech formují několik lidí-démonů, kteří se rozohní a bouří zástupy k šílenství, aby je následovaly až k propasti všech nezřízeností… a do pekla. — Oni rozsévají prokleté sémě.

Chceš-li…, poneseš slovo Boží, které je tisíckrát a tisíckrát blahoslavené a které nemůže selhat. Jsi--li velkorysý…, budeš-li odpovídat, svým osobním posvěcováním, dosáhneš posvěcování ostatních, království Krista: „Omnes cum Petro ad Jesum per Mariam.“

Je větší bláznovství než rozhazovat plnými hrstmi zlatisté obilí na zem, aby uhnilo? — Bez tohoto velkorysého bláznovství by nebylo žní.

Synu: jak to vypadá s tvou velkorysostí?

Zářit jako hvězda…, touha vystoupat a svítit na nebi?

Raději: spalovat, jako pochodeň, ukrytý, předávat svůj oheň všemu, čeho se dotkneš. — To je tvůj apoštolát: proto jsi na zemi.

Sloužit jako amplión nepříteli je svrchované idiotství; a je-li nepřítel nepřítelem Božím, je to velký hřích. — Proto na profesním poli nikdy nebudu chválit vědu toho, kdo ji využívá jako katedry, aby útočil na církev.

Spěch, spěch!… Činnost, činnost!… Horečka, šílený pohyb… Úžasné materiální stavby…

Duchovně: papundekl, hadry, přemalované kartony… spěch!, činnost! — A mnoho lidí pobíhajících sem a tam.

Je to proto, že pracují pouze pro přítomnou chvíli: „jsou“ vždy „v přítomnosti“. — Ty… musíš vidět věci zrakem věčnosti, „maje v přítomnosti“ cíl a minulost…

Klid. — Pokoj. — Intenzivní život v tvém nitru. Beze spěchu, bez bláznivých změn, z místa, které ti v životě přísluší, jako mocný zdroj duchovní elektřiny, kolika lidem dáš světlo a energii!…, aniž bys ztratil vlastní sílu a světlo!

Neměj nepřátele. — Měj pouze přátele: přátele… po pravici — jestliže ti prokázali nebo chtěli prokázat dobro — a… po levici — jestliže ti uškodili nebo chtěli uškodit.

Nevyprávěj o událostech z „tvého“ apoštolátu, leda by to bylo pro dobro bližního.

Kéž vaše životy zůstanou nepovšimnuty, tak jako ten Ježíšův po třicet let.

Josef z Arimatie a Nikodém navštěvují Ježíše tajně, v klidných dobách i v hodině vítězství.

Ale v hodině zbabělosti vyznávají před úřady statečně svou lásku ke Kristu — „audacter“ — odvážně. — Uč se.

Nedělejte si starosti, že vás „poznají“ podle vašich skutků. — My jsme totiž Bohu jako vonné kadidlo vydechující Krista. — Navíc, pracujíce vždy výhradně pro něho, radujte se, že se naplňují ona slova Písma: „Aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“

Svatý Ignác nám se svým vojenským přístupem představuje satana, jak svolává nespočet ďáblů a rozděluje je po státech, krajích, městech a vesnicích poté, co jim dal „kázání“, ve kterém jim připomínal, aby lidem nasadili okovy a řetězy tak, aby ani jediný člověk nezůstal nesvázaný…

Řekl jsi mi, že chceš být vůdcem: ale… k čemu je vůdce v okovech?

Pohleď: apoštolové, se všemi svými patrnými a nespornými ubohostmi, byli upřímní, prostí…, průhlední.

Také ty máš patrné a nesporné ubohosti. — Kéž ti nechybí prostota.

Vypráví se o duši, která když říkala Pánu v modlitbě: „Ježíši, miluji tě,“ uslyšela tuto odpověď z nebe: „Láska znamená činy, ne sladká slova.“

Uvažuj, jestli si také ty nezasloužíš toto laskavé pokárání.

Horlivost je božské bláznovství apoštola, které ti přeji a které má tyto příznaky: hlad po stýkání se s Mistrem; neustálá starost o duše; vytrvalost, kterou nic neotřese.

Neusínej na vavřínech. — Pokud je, lidsky řečeno, tento postoj nepohodlný a málo udatný, co se stane, když vavříny — jako nyní — nebudou tvoje, ale Boží?

Do apoštolátu se jdeš podřídit, ponížit se: ne vnucovat své osobní mínění.

Nikdy nebuďte muži a ženami dlouhého činu a krátké modlitby.

Snaž se žít tak, aby ses dovedl dobrovolně vzdávat pohodlí a blahobytu, který bys nerad viděl v životě jiného Božího muže.

Uvaž, že jsi pšeničné zrno, o kterém se mluví v evangeliu. — Pokud nepadneš do země a neodumřeš, nebude užitek.

Buďte muži a ženami ze světa, ale nebuďte muži a ženami světáckými.

Nezapomínej, že jednota je znamením života: rozdělení znamená hnilobu, jasný znak mrtvoly.

Poslouchat…, jistá cesta. — Slepě poslouchat nadřízeného…, cesta svatosti. — Poslouchat v apoštolátu…, jediná cesta: protože v nějakém díle Božím musí být takový duch, že se buď poslouchá, nebo se odejde.

Měj na paměti, můj synu, že nejsi pouze duší, která se spojila s jinými dušemi proto, aby vykonala nějakou dobrou věc.

To je hodně…, ale je to málo. — Jsi apoštolem, který plní naléhavý rozkaz Krista.

Je nezbytné, abys byl „mužem Božím“, mužem vnitřního života, mužem modlitby a oběti. — Tvůj apoštolát musí být překypováním tvého života „uvnitř“.

Jednota. — Jednota a podřízenost. K čemu jsou mi jednotlivé součástky hodin, i kdyby byly vynikající, když mi nedovedou ukázat čas?

Nedělejte mi „kliky“ uvnitř vaší práce. — Bylo by to zmenšení apoštolátu: protože když se „klika“, konečně!, ujme vedení podniku světového významu…, jak brzy tento světový podnik skončí jako klika!

Řekl jsi mi zarmouceně: Je mnoho cest! — Musí jich být mnoho: aby každá duše mohla najít tu svou v této obdivuhodné rozmanitosti.

Zmatek? — Vyber si jednou provždy: a zmatek se promění v jistotu.

Raduj se, když vidíš druhé pracovat v dobrých apoštolátech. — A vyprošuj pro ně hojnost Boží milosti a aby na tuto milost odpovídali.

Ty pak na svou cestu: přesvědč se, že nemáš jinou.

Máš špatného ducha, když tě bolí, že ostatní pracují pro Krista, aniž by se ohlíželi na to, co děláš ty. — Připomeň si tento úryvek ze svatého Marka: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem. Ježíš však řekl: Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“

Je zbytečné namáhat se v tolika vnějších činnostech, když ti chybí láska. — Je to jako šít s jehlou bez niti.

Jaká škoda, kdybys nakonec dělal „svůj“ apoštolát a ne „jeho“ apoštolát!

Radostně ti žehnám, synu, pro víru ve tvé poslání apoštola, která tě vedla k tomu, že jsi napsal: „Není pochyb: budoucnost je jistá, možná nám navzdory. Ale je nezbytné, abychom byli jedno s hlavou — ,ut omnes unum sint' —, modlitbou a obětí.“

Ti, kdo ponechávají činnost druhým, ale zato se modlí a trpí, nebudou vynikat zde, ale jak bude jejich koruna zářit v království života! — Buď požehnán „apoštolát utrpení“!

Je pravda, že jsem nazval tvůj neokázalý apoštolát „tichým a účinným posláním“. — A nemám na tom co opravit.

Tvá pobožnost k prvním křesťanům mi připadá tak dobrá, že udělám všechno možné, abych ji podporoval, abys tak dělal — jako oni — každý den s větším nadšením ten účinný apoštolát diskrétnosti a důvěry.

Když uskutečňuješ svůj „apoštolát diskrétnosti a důvěry“, neříkej mi, že nevíš, co říci. — Protože — řeknu ti žalmem— „Dominus dabit verbum evangelizantibus virtute multa.“ — Pán klade do úst svých apoštolům slova plná účinnosti.