Seznam bodů

Nesmíme se mýlit a myslet si, že apoštolát se omezuje na svědectví několika zbožných praktik. Ty i já jsme křesťané, ale zároveň občané a lidé pracující, s jasně stanovenými povinnostmi, které musíme vzorně plnit, jestliže se opravdu chceme posvěcovat. Sám Ježíš Kristus na nás naléhá: Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí v celém domě. Tak a't vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.

Profesionální práce —ať je jakákoli— se stává svítilnou, která bude svítit všem kolegům a přátelům. Proto obvykle opakuji členům sdružení Opus Dei, a moje tvrzení platí pro všechny, kdo mě posloucháte: že by mne vadilo, kdybych slyšel, že někdo je mým dobrým synem, dobrým křesťanem, ale špatným ševcem. Jestliže se nebude snažit, aby se pořádně naučil svému řemeslu nebo aby ho svědomitě provozoval, nebude ho moci posvěcovat, ani ho nebude moci nabídnout Pánu; a posvěcování všední práce je stěžejním prvkem pravé spirituality pro ty, kdo, angažování ve světských záležitostech, chtějí být v důvěrném styku s Bohem.

Bojujte proti přílišnému pečování o svou vlastní osobu, buďte k sobě nároční! Často příliš myslíme na své zdraví, na odpočinek, který samozřejmě nesmí chybět právě proto, že je zapotřebí vrátit se k práci s obnovenými silami. Ale odpočinek —už jsem o tom psal před mnoha lety— nemá být pouhým nicneděláním, měli bychom se rozptýlit nějakou méně náročnou činností.

Jindy se uchylujeme k falešným výmluvám a jsme příliš pohodlní, zapomínáme na svou odpovědnost, která spočívá na našich bedrech, spokojíme se tím, že se zbavíme nějaké povinnosti, necháme se ukolébat řadovými rozumovými důvody, abychom mohli stát se složenýma rukama, a zatím satan a jeho spojenci si dovolenou nikdy neberou. Pozorně poslouchej a uvažuj o tom, co napsal svatý Pavel křesťanům, kteří byli otroky: naléhal na ně, aby poslouchali své pány: neposlouchejte jenom naoko, abyste se líbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří s radostí plní Boží vůli. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem. Jak dobrá rada pro tebe i pro mne!

Požádejme našeho Pána Ježíše Krista o světlo a poprosme ho, aby nám v každém okamžiku pomohl vidět tento božský smysl, který mění naši profesionální práci ve stěžejní kámen, na kterém spočívá a okolo kterého se točí naše povolání ke svatosti. V evangeliu najdete, že Ježíš byl znám jako faber, filius Mariae , dělník, syn Marie. Tak i my musíme s posvátnou hrdostí ukazovat svými skutky, že jsme přece dělníci, muži i ženy práce!

Vždy bychom měli jednat jako Boží vyslanci. Proto bychom měli mít na zřeteli, že Bohu dobře nesloužíme, když zanedbáváme svou práci, když s ostatními lidmi nesdílíme úsilí a obětavost při plnění pracovních závazků, když se o nás bude říkat, že jsme neúspěšní, nesolidní, lehkomyslní, nepořádní, líní, neužiteční budižkničemu… Protože ten, kdo zanedbává tyto povinnosti, zdánlivě ne tak důležité, těžko zvítězí nad jinými povinnostmi v duchovním životě, které jsou ještě obtížnější. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci.

Nemluvím o nějakých pomyslných ideálech. Opírám se o zcela konkrétní skutečnost zásadní důležitosti, která je schopná změnit podle Božích požadavků, i velmi pohanské a nepřátelské prostředí., jak se to stávalo v prvních dobách naší spásy. Zamyslete se nad slovy neznámého autora z té doby, který takto mluví o velikosti našeho povolání: křesťané jsou pro svět tím, čím je pro tělo duše. Žijí ve světě, ale nejsou ze světa, jako duše je v těle, ale není tělesná. Sídlí ve všech obcích jako duše ve všech částech těla, žijí duchovním životem, ale není to vidět, jako i duše žije svým životem… Žijí jako poutníci mezi pomíjivými věcmi v očekávání neporušitelnosti nebes, jako nesmrtelná duše nyní přebývá ve smrtelném stánku. Zdokonalují se v pronásledování, jako se duše krášlí umrtvováním… A křesťanům není dovoleno opouštět své poslání ve světě, jako duši není doceleno odloučit se dobrovolně od těla.

Šli bychom tedy špatnou cestou, kdybychom nedbali na světské starosti. I tady nás Pán očekává. Buďte ujištěni, že skrze obyčejný život, který řídí nebo dopouští Boží prozřetelnost ve své nekonečné moudrosti, se my lidé máme přibližovat k Bohu. Tohoto cíle nedosáhneme, nebudeme—li se snažit dělat dobře svou práci, jestliže lidsky i nadpřirozeně rozhodně nevytrváme v započaté práci, jestliže nebudeme dělat svou práci co nejlépe, a je—li možno —myslím, že jestliže opravdu budeš chtít, pak to i bude možno — dělat ji opravdu velmi dobře, protože použijeme všech čestných nutných pozemských i duchovních prostředků, abychom mohli našemu Pánu nabídnout prvotřídní práci, důkladně provedenou do všech detailů.

Jakožto křesťané a z lásky k Bohu i k bližním musíme dávat dobrý příklad. Abyste nebudili pohoršení, abyste nevzbudili ani stín podezření, že Boží děti jsou nedbalé nebo nejsou k ničemu, abyste nedávali špatný příklad…, měli byste se jako odpovědní lidé snažit nabízet svým jednáním vrchovatou míru, dobrou hřivnu. Stejně jako rolník, který obdělává půdu a při tom neustále pozvedá své srdce k Bohu, tak i tesař, kovář, úředník, intelektuál —všichni křesťané— musí být vzorem pro své spolupracovníky, bez povýšenosti, neboť jsme si velmi dobře vědomi toho, že jen když počítáme s Ním, podaří se nám zvítězit: My sami nemůžeme ani zvednout ze země stéblo slámy. Proto každý ve své práci, ve svém společenském postavení by měl cítit povinnost pracovat pro Boha, aby všude rozséval Boží pokoj a radost. Dokonalý křesťan vždy přináší klid a radost. Klid, protože ví, že žije v přítomnosti Boží, radost, protože vidí, jak je zahrnován Božími dary. Takový opravdový křesťan je skvělá osobnost, svatý Boží kněz.

Je tohle askeze? Je to mystika? Na tom přece nezáleží. Ať je to cokoli, askeze nebo mystika, co na tom záleží? Je to Boží milost. Jestliže se budeš snažit rozjímat, Bůh ti jistě neodepře svoji pomoc. Víra a skutky víry: skutky proto, že Pán - zjistil jsi to sám hned na počátku a i já jsem tě na to včas upozornil - klade na tebe den ode dne větší nároky. Nyní je to kontemplace a sjednocování; takový by měl být život mnoha křesťanů, každý bude postupovat vpřed po své vlastní duchovní cestě - a těch je nekonečné množství - uprostřed svých běžných světských starostí.

Modlitba a jednání, které nás neodvádějí od našich běžných činností, které nás uprostřed ušlechtilé pozemské námahy povedou k Pánu. Pozvedáme—li všechnu svoji práci k Bohu, posvěcujeme svět. Mnohokrát jsem vyprávěl pověst o králi Midasovi, který měnil všechno, čeho se dotkl ve zlato. Ve zlato nadpřirozených zásluh můžeme proměnit všechno, čeho se dotkneme, a to i přes své osobní chyby a omyly.