Seznam bodů

Vzpomeňte si na podobenství o hřivnách. Služebník, který dostal jednu hřivnu, ji mohl, jako jeho partneři, dobře využít, starat se, aby nesla užitek využít svých schopností. O čem uvažuje? Má strach, že o ni přijde. Dobře. Ale potom? Zakope ji do země. A tak ta hřivna nepřinese užitek žádný.

Nezapomeňte na tento případ chorobného strachu čestně využít schopnosti pracovat, inteligence, vůle, celého člověka. Zakopu ji do země, zdá se, že říká tento nešťastník, ale moje svoboda zůstane v bezpečí. Ne. Svoboda tady degradovala na něco velmi hmotného, ubohého, vyprahlého a suchého. Rozhodl se a volil, protože mu nezbývalo nic jiného než volit, ale zvolil špatně.

Není nic klamnějšího než dávat svobodu do protikladu k odevzdanosti, protože odevzdanost přichází jako důsledek svobody. Když se matka obětuje z lásky k dětem, zvolila, a podle velikosti této lásky se projeví i její svoboda. Když je tato láska veliká, svoboda je plodná a povede k dobru dětí. Tato požehnaná svoboda, která předpokládá odevzdanost, pochází z této požehnané odevzdanosti. A to je právě svoboda.

Nebeské království se podobá hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Jistě ten příběh znáte. Ten člověk se vrací několikrát během dne na tržiště, aby najal dělníky. Jedni byli povoláni časně zrána, jiní skoro navečer.

Všichni dostávají jeden denár: mzdu, kterou jsem ti slíbil, tj. můj obraz a mou podobu. Na denáru je totiž vyražena podobizna krále. Boží milosrdenství totiž volá každého tak, aby to nejlépe odpovídalo jeho osobním poměrům, protože chce, aby všichni lidé byli spaseni.

Ale my jsme se narodili jako křesťané, byli jsme vychováni ve víře a Pán si nás jasně vyvolil. To je skutečnost. A tak, když budete cítit, že jste voláni, i když na poslední chvíli, budete moci postávat na tržišti a opalovat se jako mnoho oněch dělníků, kteří měli dost času?

My bychom neměli mít dost času, ani vteřiny ne, a to nepřeháním. Práce je všude hodně, svět je velký a miliony lidí dosud neslyšely o Kristově učení. Obracím se proto na každého z vás. Máš—li dost času, přemýšlej: je možné, že žiješ vlažně; nebo jsi v nadpřirozeném smyslu invalida. Nehýbáš se, stojíš, jsi neplodný, nerozvíjíš všechno to dobré, co bys měl předávat svým bližním, ve svém prostředí, ve své práci, ve své rodině.

Teď se zamyslíme nad podobenstvím o člověku, který se chystal na cesty, zavolal si své služebníky a svěřil jim svůj majetek. Každému z nich svěřil jinou částku, aby ji spravoval v jeho nepřítomnosti. Myslím, že bude velmi vhodné soustředit se na jednání toho, kdo přijal jednu hřivnu: jeho jednání se u nás říká mazanost. Přemýšlí a rozvažuje ve svém nepříliš rozvinutém rozumu a rozhodne: šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.

Jaké zaměstnání si asi zvolí ten člověk, jestliže zakopal pracovní nástroj? Rozhodl se neodpovědně a z pohodlnosti vrátit pouze to, co mu bylo svěřeno. Bude promarňovat minuty, hodiny, dny, měsíce, roky dokonce život! Ostatní se snaží, obchodují, velkomyslně se starají, aby získali více, než dostali. Je to spravedlivý zisk, protože doporučení bylo jasné: negotiamini dum venio , hospodařte, dokud se pán nevrátí. Ale onen člověk, ne, ten svůj život znehodnotil.

Je velmi smutné žít a zabíjet čas, který je velkým Božím darem. Pro ospravedlnění takového počínání neexistuje žádná výmluva. Nikdo ať neříká: mám k disposici jen jednu hřivnu, nemohu ničeho dosáhnout. I s jedinou hřivnou můžeme přece vykonat záslužnou práci. Je velmi smutné nezískat nic, nemít dobrý užitek ze všech schopností —ať jich je málo nebo hodně— které Bůh dává člověku, aby sloužil lidem a společnosti.

Když nějaký křesťan promarňuje svůj čas na zemi, dostává se do nebezpečí, že promarní i své nebe, když se pro své sobectví uchýlí do ústraní, skryje si, nedělá si s ničím starosti. Kdo miluje Boha, ten nejen že dá vše co má do Kristových služeb, on dá i sám sebe. Nevidí —přízemním pohledem— své já ve zdraví, jménu, povolání.

Mnozí lidé jen myslí, říkají a dělají: moje, moje, moje. Jak odporné! Sv. Jeroným píše, že skutečně to, co je psáno: hledat výmluvy pro hřích (Žalm 140, 4), dělají tito lidé, kteří k hříchu pýchy, přidávají ještě lenost a lhostejnost.

Je to zvláště pýcha, která neustále omílá toto moje, moje, moje… Neřest, která z člověka dělá neužitečného tvora, který nezná touhu pracovat pro Boha, která ho vede k promarňování času. Snaž se o úspěšnost, potlačuj své sobectví. Tvůj život pro tebe? Tvůj život pro Boha, pro dobro všech lidí skrze lásku k Pánu! Vykopej tu hřivnu! Dělej vše, ať přinese užitek a zakusíš při tomto nadpřirozeném obchodování velkou radost, pochopíš, že nezáleží na tom, aby byl výsledek zde na zemi takový, aby ho lidé mohli obdivovat. Podstatné je odevzdat všechno, co jsme a co máme, snažit se, aby hřivna přinášela užitek a abychom se stále snažili vydávat dobré plody.

Bůh nám možná poskytuje další rok k tomu, abychom mu sloužili. Nemysli, zda to bude pět let nebo jen dva roky. Soustřeď se pouze na tento jediný rok, který právě začal. Abychom ho odevzdali a nezakopali do země. Takové by mělo být naše předsevzetí.