Seznam bodů

Ten, kdo dokáže být statečný, nechce ze své ctnosti rychle něco získat, je trpělivý. Statečnost nás vede k přirozené i božské ctnosti trpělivosti. Trpělivostí zachráníte svou duši (Lk 21,19). Záchrana duše je založena na trpělivosti, která je skutečným kořenem i průvodcem všech ctností. Zachráníme svou duši trpělivostí, protože se naučíme sebeovládání.

A tato trpělivost nás vede k tomu, abychom byli chápaví vůči druhým lidem v přesvědčení, že lidé stejně jako víno jsou s přibývajícím věkem lepší.

Boj Božího dítěte není nějaké smutné odříkání, zamračená rezignace, ztráta radosti: je to reakce milujícího, který při práci i při odpočinku, v radosti i v bolesti, neustále myslí na milovanou osobu a kvůli ní s radostí čelí všelijakým problémům. V našem případě, jelikož Bůh —znovu to opakuji— neprohrává žádné bitvy, my s ním vždy zvítězíme. Mám zkušenost, že když věrně plním jeho požadavky, pak mi dopřává odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šedé smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

V duchovních boji bývá důležité poznat, kdy podáte vhodný lék, trpělivě, ale rozhodně. Konejte skutky naděje. Zpozorňuji vás, že ve svém duchovním životě utrpíte porážky nebo jednou budete nahoře, jednou dole —dá Bůh že to nebude nic velkého— protože nikdo není od těchto nepříjemností osvobozen. Ale Pán, který je všemohoucí a milosrdný, nám přece dal k disposici vhodné prostředky, abychom mohli zvítězit. Stačí, když je použijeme, jak jsem uvedl výše, rozhodnuti, bude—li třeba začít vždy v každém okamžiku zase znova.

Přistupujte jednou za týden ke svátosti smíření, k božské svátosti odpuštění. Bude—li třeba, přistupujte k ní i častěji, ale bez skrupulí. Znovuoblečeni do milosti budeme se vinout mezi horami, až bez zastavení k vrcholnému plnění křesťanské povinnosti. Budeme—li rádi využívat těchto prostředků, budeme—li prosit Pána, aby nám dával naději každým dnem větší, budeme mít nakažlivou radost těch, kdo vědí, že jsou Boží děti: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? A proto máme optimismus. Hnáni silou naděje budeme usilovat o to, abychom smazali tu lepkavou skvrnu, kterou šíří rozsévači nenávisti, a znovu objevíme svět krásný a radostný, proto vyšel krásný a čistý z Božích rukou a tak ho i jako krásný obnovíme pro Něho, jestliže se naučíme litovat svých hříchů.

Maria je učitelkou naděje. Prohlašuje: Budou mě blahoslavit všechna pokolení (Lk 1,48). Z lidského hlediska řečeno, o co se opírala její naděje? Kým byla pro tehdejší muže a ženy? Velké ženy Starého zákona - Judit, Ester, Debora - zažili už zde na zemi lidskou slávu, byly oslavovány a velebeny. Mariiným trůnem - stejně jako trůnem jejího Syna - je kříž. A během zbytku jejího života, než byla s tělem i duší vzata do nebe, na nás působí právě její mlčení. Sv. Lukáš, jenž ji dobře znal, poznamenává, že trávila čas na modlitbách s prvními učedníky. Tak končí své pozemské dny ta, která měla být chválena až na věky věků.

Jak se liší Mariina naděje od naší netrpělivosti! Často chceme na Bohu, aby nám ihned odplatil kdejaké nepatrné dobro, jež jsme učinili. Jakmile se objeví první obtíže, stěžujeme si. Mnohdy býváme neschopni jakéhokoli vytrvalého úsilí, naděje. Protože nám chybí víra: Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána! (Lk 1,45)