Seznam bodů

Když budeme uvažovat o tom, jaká je a jaká by měla být naše zbožnost, kde konkrétně by se měl zlepšit náš osobní vztah k Bohu, pak jestliže jste mě dobře pochopili, jistě zavrhnete pokušení myslet na nepřekonatelné hrdinské činy, protože jste jistě pochopili, že Pán se spokojí s tím, když mu budeme neustále nabízet jen malé důkazy lásky.

Snaž se vytrvale dodržovat jistý způsob života: několik minut tiché modlitby, účast na mši svaté, můžeš—li denně. A časté svaté přijímání, pravidelná svátost smíření, i když nemáš ve svém svědomí smrtelný hřích, návštěva Ježíše ve svatostánku, modlitba a rozjímání sv. růžence a mnoho dalších báječných způsobů, které znáš nebo kterým se můžeš naučit.

Neměly by se z toho ovšem stát strnulé zvyky, těsné škatulky, měly by určovat pružný denní řád, přizpůsobený tvému postavení člověka, který žije mezi lidmi ve světě, který intenzívně pracuje, má své společenské povinnosti a vztahy, které bys neměl zanedbávat, protože i v této činnosti se stále setkáváš s Bohem. Tvůj životní plán by měl být jako gumová rukavice, která se bezvadně přizpůsobí ruce, na kterou je navlečena.

Také nezapomeň, že není důležité dělat věcí, velkoryse se omez na ty, které můžeš splnit každý den, ať se ti to líbí nebo nelíbí. A aniž si to budeš uvědomovat, povede tě tento způsob života k rozjímavé modlitbě. Z tvého srdce bude tryskat stále více lásky, krátkých, vroucích modliteb, díkučinění, zadostiučinění, duchovních sv. přijímání. A to všechno při plnění tvých povinností: při telefonování, při nastupování do dopravního prostředku, při zavírání nebo otevírání dveří, když půjdeš kolem kostela, když budeš začínat nějakou práci, když ji budeš dělat i při jejím dokončení, o tom všem budeme vyprávět svému Otci—Bohu.

Spoléhejte se na to, že jste Boží děti. Bůh je něžný, nekonečně láskyplný Otec. Nazývej ho Otcem mnohokrát za den a řekni mu —sám ve svém srdci— že ho máš rád, že ho miluješ, že jsi hrdý na to, že jsi jeho syn a že jsi tím silný. Předpokládá to opravdový program duchovního života, který je třeba usměrňovat tvé projevy zbožnosti. Může jich být málo, ale musí být vytrvalé. Tyto projevy zbožnosti ti pomohou chovat se jako hodné dítě.

Musím tě ještě upozornit na nebezpečí rutiny, která je skutečným hrobem zbožnosti, a bývá často maskována snahou konat velké činy a člověk při tom zanedbává každodenní povinnosti. Až takové nutkání pocítíš, obrať se upřímně k Bohu a pomysli na to, zda tě náhodou neomrzelo bojovat stále s tímtéž, protože jsi nehledal Boha, zamysli se, zda nepoklesla tvá vytrvalost v práci, protože jsi neměl dosti velkorysosti a ducha oběti. Pak totiž vypadá tvá zbožnost, tvé malé umrtvování, apoštolská činnost, která ihned nenese plody, jako strašně neplodná. Jsme prázdní a snad i začínáme snít jiných plánech, abychom umlčeli hlas našeho nebeského Otce, který vyžaduje naprostou věrnost. A s úzkostnými sny o velikých věcech pouštíme z hlavy věc nejistější: cestu, která by nás vedla bez pochyby přímo ke svatosti: je to jisté znamení, že jsme ztratili nadpřirozené hledisko, přesvědčení, že jsme malé děti, přesvědčení, že náš Otec skrze nás udělá divy, jestliže pokorně začneme znovu.

Dobře si pamatuji z dětství na značky, které u nás v horách umísťovali u cest, poutaly tehdy mou pozornost vysoké tyče, většinou natřené na červeno. Vysvětlili mi tehdy, že když padá sníh a cesty, pole. pastviny i lesy, skály i rokle zapadají sněhem, tyto tyče vyčnívají jako jisté orientační body, aby všichni vždy věděli, kudy vede cesta.

V duchovním životě je něco podobného. Bývá jaro a léto, ale také přicházejí zimy, dny bez slunce a bezměsíčné noci. Nemůžeme dopustit, aby náš vztah k Ježíši Kristu závisel na naší náladě, na změně naší povahy. Takové postoje prozrazují sobectví, pohodlnost a jsou samozřejmě neslučitelné s láskou.

A proto ve chvílích sněžení a vánice budou dobré zbožné praktiky —nic sentimentálního— dobře zakořeněné a přizpůsobené na život každého jednotlivého člověka jako ty červené tyče, které nám budou stále ukazovat správný směr, dokud Pán nerozhodne, aby zase zazářilo slunce, roztál led a srdce se znovu rozechvělo, zapáleno ohněm, který ve skutečnosti nikdy neuhasl, byly to jen žhavé uhlíky skryté popelem v čase zkoušky, menšího úsilí nebo nedostatečné oběti.

Musím vám říci, že v průběhu let ke mně přicházeli lidé a s bolestí mi sdělovali: otče, nevím, co se to se mnou děje, cítím se tak unavený a chladný, moje zbožnost, dříve tak spolehlivá a upřímná, mi připadá jako nějaká komedie… Tedy teď všem, kdo jsou v takové situaci, i vám všem odpovídám: komedie? To je ono! Pán si s vámi přece hraje jako otec se svými dětmi.

V Písmu sv. čteme: ludens in orbe terrarum, že Pán si hraje na zemi. Ale Bůh nás neopouští, protože hned dodává: deliciae meae esse cum filiis hominum, "mým potěšením je být s lidskými syny. Pán si s námi hraje! A až nás napadne, že hrajeme nějakou komedii, protože se cítíme chladní, lhostejní, až budeme znechuceni a bez vůle, až nám přijde za těžko plnit své povinnosti a v duchovním životě nepokračujeme tak, jak jsme chtěli, pak nastane ten pravý čas, abychom si vzpomněli, že Bůh si s námi hraje a že očekává, že budeme umět odvážně předvést svou komedii.

Pán mi často prokazoval milosti, ale já se obvykle stavím proti. Dodržuji svůj způsob života, ne že by se mi to líbilo, ale protože to musím tak dělat, z Lásky. Ale Otče, copak se s Bohem může hrát komedie? Není to pak přetvářka? Buď klidný: nastal čas, kdy můžeš účinkovat v pravé lidské komedii s Božským divákem. Vytrvej, protože Otec i Syn i Duch Svatý tuto komedii pozorně sledují, dělej všechno z lásky k Bohu, k jeho radosti, i když ti to přijde za těžko.

Jak je krásné být Božím kejklířem! Jak je krásné hrát komedii z lásky, obětavě bez velkého osobního uspokojení, jen abychom se zalíbili svému Otci Bohu, který hraje s námi! Svěř svému Pánu: tohle se mně vůbec nechce dělat, ale obětuji to Tobě: A opravdu se dej do té práce, i když si budeš myslet, že je to jenom komedie. Je to požehnaná komedie. Ujišťuji tě, že nejde o přetvářku, protože pokrytci potřebují pro své představení publikum: Ale diváky v této naší komedii —dovol, abych to řekl ještě jednou— jsou Otec, Syn a Duch Sv., Nejsvětější Panna, svatý Josef a všichni andělé a svatí v nebi. Náš duchovní život nemá jiné představení: je to Kristus, který je tu quasi in oculto