Seznam bodů

Co se týče duchovního života, je to požadavek povolání, které vložil Mistr do srdcí všech lidí. Máme být svatí, bez jakékoliv vady, skuteční, opravdoví křesťané, hodní svatořečení. Nebudeme—li jimi, pak nemůžeme být učedníky našeho jedinečného Mistra. Kromě toho, Bůh, když si nás volí, když nám dává svou milost, abychom bojovali a mohli tak dosáhnout svatosti, nám také přikazuje povinnost apoštolátu. Pochopte, že i z lidského hlediska, jak uvádí jeden z církevních otců, je péče o duše logickým důsledkem tohoto vyvolení: když zjistíte, že je pro vás něco prospěšné, snažíte se to získat i pro ostatní. Tak byste měli toužit, aby i ostatní lidé šli po Božích cestách s vámi. Když jdete na fórum nebo do lázní a potkáte někoho, kdo nemá co dělat, pozvete ho, aby šel s vámi. Používejte tento pozemský zvyk i v duchovní oblasti, a až půjdete k Bohu, nechoďte k němu sami.Jestliže nechceme neužitečně ztrácet čas —falešnými výmluvami na obtížné vnější podmínky, které ostatně od samých počátků církve nikdy nebyly lehké— musíme si být vědomi toho, že je to Ježíš Kristus, kdo ovlivňuje náš duchovní život a tím i naše skutky tak, abychom byli schopni táhnout za sebou i své bližní. Kristus dává jako podmínku apoštolského působení svatost, musíme se opravit, snahu o naši věrnost, protože svatí na této zemi nebudeme nikdy. Zdá se to neuvěřitelné, ale Bůh i lidé od nás potřebují opravdovou, naprosto bezvýhradnou, naprosto nekompromisní oddanost, bez polovičatostí, plně a svědomitě praktikované křesťanství.

Nebeské království se podobá hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Jistě ten příběh znáte. Ten člověk se vrací několikrát během dne na tržiště, aby najal dělníky. Jedni byli povoláni časně zrána, jiní skoro navečer.

Všichni dostávají jeden denár: mzdu, kterou jsem ti slíbil, tj. můj obraz a mou podobu. Na denáru je totiž vyražena podobizna krále. Boží milosrdenství totiž volá každého tak, aby to nejlépe odpovídalo jeho osobním poměrům, protože chce, aby všichni lidé byli spaseni.

Ale my jsme se narodili jako křesťané, byli jsme vychováni ve víře a Pán si nás jasně vyvolil. To je skutečnost. A tak, když budete cítit, že jste voláni, i když na poslední chvíli, budete moci postávat na tržišti a opalovat se jako mnoho oněch dělníků, kteří měli dost času?

My bychom neměli mít dost času, ani vteřiny ne, a to nepřeháním. Práce je všude hodně, svět je velký a miliony lidí dosud neslyšely o Kristově učení. Obracím se proto na každého z vás. Máš—li dost času, přemýšlej: je možné, že žiješ vlažně; nebo jsi v nadpřirozeném smyslu invalida. Nehýbáš se, stojíš, jsi neplodný, nerozvíjíš všechno to dobré, co bys měl předávat svým bližním, ve svém prostředí, ve své práci, ve své rodině.

Ježíš přistupuje k fíkovníku, přistupuje k tobě a přistupuje i ke mně. Ježíš lačnící a žíznící po duších lidí. Z kříže volal: sitio, žízním. Žízeň po nás, po naší lásce, po našich duších i po všech duších, které bychom měli k němu přivést cestou kříže, která je cestou nesmrtelnosti a nebeské slávy.

Přišel k fíkovníku, ale nic na něm nenašel než listí. To je zlé. Je tomu tak i v našem životě? Stává se bohužel, že se nedostává víry, pokory, že chybí oběti i skutky? Že zůstává jen křesťanská fasáda, ale nepřinášíme žádný užitek? To je hrozné. Protože Ježíš přikazuje: nikdy, až na věky, ať tebe už nevzejde ovoce! A fíkovník hned uschl. Zarmucuje nás sice tento úryvek Písma svatého, ale současně nás povzbuzuje, abychom se snažili roznítit svou víru a žít s ní v souladu, aby Kristus měl z nás stále užitek.

Nedejme se oklamat. Náš Pán není závislý na plánech, i ty nejsmělejší projekty jsou pro něj lidské hračky. On chce duše, chce lásku, chce, aby všichni dosáhli věčné blaženosti v jeho království. Musíme zde na zemi hodně pracovat a musíme dobře, protože tuto svou běžnou práci musíme posvěcovat. Ale nezapomínejme ji vždy dělat pro Boha. Kdybychom ji vykonávali jen pro sebe, z pýchy, produkovali bychom jen hojné listí: ani Bůh ani lidé by nenašli na stromě plném listí ani kousek sladkého ovoce.

Na tuto kostru se navlékají jako šperky slovní modlitby. Jsou to Boží výroky: Otče náš … Zdrávas Maria … Sláva Otci i Synu i Duchu svatému. A věnec modliteb, jimiž chválíme Boha a naši Matku Marii ve svatém růženci, a mnoho dalších zbožných pozdravů, které se naši křesťanští bratři modlili od samého počátku křesťanství.

Sv. Augustin v komentáři k jednou verši žalmu 85 - Smiluj se nade mnou, Pane, neboť stále k tobě volám, ne jeden jediný den - píše: významem celý den se rozumí po celý čas, bez ustání … Jediný člověk tak nepřesáhne až na konec světa, protože volají stejné Kristovy údy, někteří už spočívají v Kristu, jiní ho právě vzývají a jiní se zase budou modlit, až my budeme mrtví, a po nich se zase budou modlit další. Nenaplňuje vás nadšením možnost neustále po věky chválit Stvořitele? Jak veliký je člověk, když si uvědomí, že je milovaným Božím tvorem, a utíká se k svému Stvořiteli tota die, v každém okamžiku své pozemské pouti.