Seznam bodů

Je hodně těch, kdo něco začínají, ale jen málo těch, kdo to i dokončí. A mezi tímto málem bychom měli být i my, kdo se snažíme jednat jako Boží děti. Mějte stále na paměti, že jen práce vykonaná s láskou, dobře udělaná práce, zasluhuje chválu Hospodina, jak můžeme číst v Písmu svatém: lepší je konec díla než jeho počátek.

Možná, že jste tuto historku už slyšeli v jiném mém kázání, nicméně ji znovu připomenu, protože je názorná a poučná. Jednou jsem hledal v knize Rituálu formuli pro požehnání posledního kamene jakési budovy, toho nejdůležitějšího kamene, protože by měl symbolizovat tvrdou, usilovnou a vytrvalou dlouholetou práci mnoha lidí. Ke svému velkému překvapení jsem zjistil, že nic takového neexistuje. Bylo nutno spokojit se s Benedictio ad omnia, s obecným požehnáním. Přiznám se vám, že se mi zdálo nemožné, aby existovala taková mezera, a tak jsem pomalu, ale marně, procházel rejstřík Rituálu.

Mnozí křesťané ztratili přesvědčení, že opravdovost života, který Pán vyžaduje od svých dětí, vyžaduje i dokonalé plnění vlastních úkolů, které mají posvěcovat až do těch nejmenších detailů.

Nemůžeme nabízet Pánu něco, co by —byť i v omezených lidských možnostech— nebylo dokonalé, bez chyby, co by i v nejmenších detailech nebylo provedeno pečlivě. Bůh nepřijímá žádnou břidilskou práci. Nepřinesete mi nic, co by mělo vadu, připomíná nám Písmo svaté, neboť by to nebylo hodno Hospodina. Proto práce každého člověka, každodenní práce, které věnujeme své síly, musí být důstojným obětním darem Stvořiteli, operatio Dei, práce s Bohem a pro Boha: jedním slovem práce bezvadná a dokonalá.

Od počátku svého stvoření musel člověk —a to si nevymýšlím— pracovat. Stačí otevřít Písmo svaté a na prvních stránkách můžeme číst —a to dříve než přišel na svět hřích a jako následek této urážky Boha i smrt, utrpení a neštěstí —že Bůh utvořil Adama z hlíny země a stvořil pro něho a jeho potomstvo tento tak krásný svět, ut operaretur et custodiret illum , aby ho obdělával a střežil.

Měli bychom si tedy být vědomi toho, že práce je něco báječného, něco, co je pro všechny lidi zákonem, kterému tím či oním způsobem podléháme, i když se někteří lidé snaží z něho vyprostit. Dobře si to pamatujte: tato povinnost nenastala jako následek prvotního hříchu, ani není nějakým vynálezem moderní doby. Je to užitečný prostředek, který nám Bůh zde na zemi svěřuje, činí naše dny radostnými a dělá nás účastnými na své tvůrčí moci, abychom si vydělávali na živobytí a současně sklízeli plody pro věčný život, člověk je zrozen k práci jako ptáci k letu.

Patrně mi namítnete, že uplynulo mnoho staletí a jen velmi málo lidí myslí tímto způsobem, že většina lidí se lopotí z důvodů zcela jiných: jedni pro peníze, jiní, aby uživili rodinu, další kvůli jistému společenskému postavení, aby rozvinuli své schopnosti, aby vyhověli svým nezřízeným vášním, aby přispěli ke společenskému pokroku. A většinou berou svou práci jako nějakou nutnost, které se nemohou vyhnout.

Proti tomuto nízkému, sobeckému, přízemnímu pohledu si musíme připomenout a připomínat to i ostatním lidem, že jsme Boží děti, které stejně jako osoby z evangelního podobenství zve náš Otec všechny stejně: Synu, jdi dnes pracovat na vinici. Ujišťuji vás, že jestliže se každý den budeme snažit považovat své osobní povinnosti za Boží požadavek, budeme umět vykonávat svou práci po lidské i nadpřirozené stránce co nejdokonaleji. Snad se i někdy vzbouříme, jako ten starší syn, který odpověděl: mně se nechce, ale rychle se jistě vzpamatujeme a kajícně se s ještě větším úsilím budeme věnovat plnění svých povinností.

Promiňte mi tuto odbočku, a i když jsme se od tématu podstatně nevzdálili, vraťme se k hlavní myšlence. Věřte, že profesionální práce je podstatnou a neoddělitelnou součástí našeho křesťanského života. Pán chce, abyste byli svatí na tom místě, kde právě jste, v povolání, které jste si z jakýchkoliv důvodů zvolili; podle mne jsou všechny důvody pro volbu povolání dobré a ušlechtilé —pokud nejsou v rozporu s Božím zákonem— a všechny lze v nadpřirozeném plánu napojit na proud lásky, který určuje život každého Božího syna.

Nemohu se zbavit jistých rozpaků, když někdo mluví o své práci a tváří se jako mučedník, tvrdí, že mu práce zabere nevím kolik hodin denně a ve skutečnosti nedělá ani z poloviny tolik práce jako mnoho jeho kolegů, kteří konec konců jednají pouze ze sobeckých důvodů nebo alespoň z pohnutek čistě lidských. Všichni, kdo tu teď hovoříme s Ježíšem, máme nějaké povolání: lékař, právník, ekonom… Pomyslete na své kolegy, kteří vynikají svou profesionální vážností, svou poctivostí, svou obětavou službou: nevěnují snad mnoho hodin dne a dokonce i noci této práci? Nemáme se od nich co učit?

Když k vám mluvím, i já zkoumám své jednání a vyznávám se vám, že když si položím takovou otázku, trochu se stydím a ihned prosím Boha za odpuštění, myslím přitom na své jednání často tak slabošské, tak vzdálené poslání, které nám zde na zemi Bůh svěřil. Kristus, píše jeden církevní otec, nás tu zanechal, abychom byli lampami, abychom byli učiteli ostatních lidí, abychom byli kvasem, abychom žili jako andělé mezi lidmi, jako dospělí mezi dětmi, jako lidé duchovní mezi lidmi pouze rozumovými, abychom byli semenem, abychom přinášeli ovoce. Ani by nebylo třeba otevřít ústa, kdyby nás život byl takový. Nebylo by zapotřebí slov, kdybychom vyučovali skutky, nebyl by na světě ani jeden pohan, kdybychom byli opravdovými křesťany.

Bojujte proti přílišnému pečování o svou vlastní osobu, buďte k sobě nároční! Často příliš myslíme na své zdraví, na odpočinek, který samozřejmě nesmí chybět právě proto, že je zapotřebí vrátit se k práci s obnovenými silami. Ale odpočinek —už jsem o tom psal před mnoha lety— nemá být pouhým nicneděláním, měli bychom se rozptýlit nějakou méně náročnou činností.

Jindy se uchylujeme k falešným výmluvám a jsme příliš pohodlní, zapomínáme na svou odpovědnost, která spočívá na našich bedrech, spokojíme se tím, že se zbavíme nějaké povinnosti, necháme se ukolébat řadovými rozumovými důvody, abychom mohli stát se složenýma rukama, a zatím satan a jeho spojenci si dovolenou nikdy neberou. Pozorně poslouchej a uvažuj o tom, co napsal svatý Pavel křesťanům, kteří byli otroky: naléhal na ně, aby poslouchali své pány: neposlouchejte jenom naoko, abyste se líbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří s radostí plní Boží vůli. Služte ochotně jako Pánu, a ne lidem. Jak dobrá rada pro tebe i pro mne!

Požádejme našeho Pána Ježíše Krista o světlo a poprosme ho, aby nám v každém okamžiku pomohl vidět tento božský smysl, který mění naši profesionální práci ve stěžejní kámen, na kterém spočívá a okolo kterého se točí naše povolání ke svatosti. V evangeliu najdete, že Ježíš byl znám jako faber, filius Mariae , dělník, syn Marie. Tak i my musíme s posvátnou hrdostí ukazovat svými skutky, že jsme přece dělníci, muži i ženy práce!

Vždy bychom měli jednat jako Boží vyslanci. Proto bychom měli mít na zřeteli, že Bohu dobře nesloužíme, když zanedbáváme svou práci, když s ostatními lidmi nesdílíme úsilí a obětavost při plnění pracovních závazků, když se o nás bude říkat, že jsme neúspěšní, nesolidní, lehkomyslní, nepořádní, líní, neužiteční budižkničemu… Protože ten, kdo zanedbává tyto povinnosti, zdánlivě ne tak důležité, těžko zvítězí nad jinými povinnostmi v duchovním životě, které jsou ještě obtížnější. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci.