Seznam bodů

Všimněte si, že Pán touží po tom, aby nás dobře vedl po nadpřirozené i op přirozené stránce, abychom byli šťastni, když se obětujeme, abychom se radovali i v bolesti a dokázali zapomínat sami na sebe. Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe (Mt 16,24). Je to rada, kterou jsme už všichni jistě slyšeli. Měli bychom se rozhodnout jít za ním doopravdy: aby nás Pán mohl využít, abychom všude na světě - ponořeni do Boha - byli solí, kvasem, světlem. Ponořen do Boha budeš osvěcovat, dodávat chuti, rozmnožovat, prokvašovat.

Ale nezapomeň, že my jsme toto světlo nestvořili, že je pouze odrážíme. Nejsme to my, kdo vykupuje lidi tím, že je vede k dobru. My jsme jen pouhými více či méně vhodnými nástroji pro uskutečňování spasitelných Božích záměrů. Kdybychom si někdy pomysleli, že dobro, které konáme, je naším dílem, vrátila by se pýcha, dokonce ještě záludnější, sůl by pozbyla chuti, kvas by se zkazil, světlo by se proměnilo v temnotu.

Jedna osoba navíc

Hle, já posílám k mnohým rybářům, je výrok Hospodinův, a ti je vyloví jako ryby (Jer 16,16). Pán nám tak říká, co máme dělat: lovit ryby. Život na tomto světě bývá často přirovnáván k moři. Na tomto přirovnání je hodně pravdy. V lidském životě, stejně jako na moři, se střídají období bezvětří a bouří, období klidu a silného větru. Lidé často plují v neklidných vodách, uprostřed vlnobití; kráčejí cestou smutku od jednoho utrpení k druhému, i když se zdá, že se radují, i když dělají velký hluk: je to smích, kterým chtějí maskovat svou malomyslnost, nespokojenost se svým životem bez lásky a bez porozumění. Požírají jeden druhého, lidi jako ryby.

Úkolem Božích dětí je napomáhat k tomu, aby se všichni lidé dostali - svobodně - do Boží sítě, aby se milovali. Jsme—li křesťané, měli bychom se stát takovými rybáři, o nichž mluví prorok Jeremiáš ve svém podobenství, které použil několikrát i Ježíš Kristus: Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí (Mt 4,19), říká Petrovi i Ondřejovi.

Pojďme s Kristem na tento božský lov. Ježíš stojí u Genezaretského jezera a lidé se na něho tlačí, aby slyšeli Boží slovo (Lk 5,1). Stejně jako i dnes. Nevidíte to snad? Touží slyšet Boží poselství, i když předstírají opak. Snad někteří Kristovo učení zapomněli, jiní - bez vlastní viny - ho nikdy nepoznali a považují náboženství za cosi podivného. Ale stává se, že přijde chvíle, kdy už člověk nemůže dál, nestačí mu obvyklé vysvětlení, nespokojí se s výmysly falešných proroků. A přestože si to lidé neuvědomují, pociťují touhu utišit svůj neklid Božím učením.

Nechme vyprávět sv. Lukáše: Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy (Lk 5,2—3). Když skončil vyučování, přikázal Šimonovi: Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení! (Lk 5,4) Kristus je na té lodi pánem, to on připravuje práci: proto přišel na svět, aby se staral o to, aby jeho bratři našli cestu slávy a lásky k Otci. Křesťanský apoštolát jsme si nevymysleli my. My lidé ho jedině svou tupostí a nedostatkem víry znesnadňujeme.

Šimon mu odpověděl: "Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili" (Lk 5,5). To tvrzení se zdá rozumné. Obvykle lovívali v tuto dobu, ale právě tehdy byla noc neúspěšná. Jak by něco ulovili ve dne? Petr má však víru: Ale na tvé slovo spustím sítě (Lk 5,5). Rozhodne se jednat, jak mu Kristus poradil; přiměje se k tomu, že se dá do práce s důvěrou v Pánovo slovo. A co se stane? Když to udělali, zahrnuli velké množství ryb, až se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly (Lk 5,6—7).

Když se Ježíš vydával se svými učedníky na moře, nemyslel jen na tento lov. Proto když se Petr vrhá k jeho nohám a pokorně vyznává: Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný, náš Pán mu odpovídá: Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi (Lk 5,8—10). A při tomto lovu mu bude pomáhat Bůh, apoštolové budou nástroji velkých zázraků, i přes své osobní nedostatky.

Budou se opakovat zázraky

Když budeme neustále, den po dni, usilovat o svatost, každý ve svém stavu, při své práci, ve svém běžném životě, pak se odvažuji tvrdit, že i z nás učiní Pán nástroje schopné konat zázraky, a kdyby bylo potřeba i ty nejpodivuhodnější. Budeme navracet zrak slepým. Kdo spočte ty tisíce případů, kdy slepec skoro od narození nabývá zraku, dostává nádherné Kristovo světlo? Jiný byl zase hluchý, a další němý, nebyli schopni naslouchat ani mluvit jako Boží děti … A jejich smysly se pročistily a naslouchají a vyjadřují se jako lidé, a ne jako zvířata. In nomine Iesu (Sk 3,6), ve jménu Ježíše Krista uzdravují jeho apoštolové zcela ochrnulého člověka; i člověka líného, který sice věděl, co má dělat, ale nedělal to … Ve jménu Páně, surge et ambula (Sk 3,6), vstaň a choď.

A jiný, který byl již mrtvý, už se rozkládal a zapáchal, jako při zázračném vzkříšení syna vdovy z Naimu uslyšel hlas: Mládenče, pravím ti, vstaň! (Lk 7,14) Budeme konat zázraky, jako je konal Kristus, jako je konali první apoštolové. Snad i tobě, i mně se přihodily takové zázraky: snad jsme byli slepí nebo hluší nebo chromí nebo jsme zapáchali jako mrtvoly o Boží slovo nás pozvedlo z naších hříchů. Když budeme milovat Krista, když ho budeme opravdu následovat, když nebudeme hledat jen sami sebe, ale pouze jeho, budeme moci v jeho jménu dávat zadarmo druhým to, co jsme i my sami zadarmo dostali.

Učedníci, píše sv. Jan, nevěděli, že je to on. Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" (Jan 21, 4—5) Tato rodinná scéna s Kristem mě naplňuje velikou radostí. Že to říká právě Ježíš, on Bůh! On, který má už oslavené tělo! Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete. "Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb (Jan 21,6). Nyní začínají cosi tušit a chápat. Vzpomínají na to, co tolikrát slyšeli z Mistrových úst: rybáři lidí, apoštolové. A chápou, že všechno je možné, protože rybolov řídí on.

Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: Pán je to! (Jan 21,7) Láska je to, která vidí na dálku. Láska je ta první, která chápe tyto jemnosti. Onen mladý apoštol s velkou láskou, kterou cítí k Ježíši, protože ho miluje se vší čistotou a něžností nezkaženého srdce, zvolá: Pán je to!

Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře (Jan 21,7). Petr má víru. A odvážně se vrhá do vody. Když budeme mít Janovu lásku a Petrovu víru, kam až můžeme dojít?

Duše patří Bohu

Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami (Jan 21, 8). Ihned kladou svůj úlovek k nohám Pána, protože mu přece patří. Proto, abychom pochopili, že lidské duše patří Bohu, že na tomto světě si je nikdo nemůže přivlastňovat, že apoštolát církve - jeho zvěstování i uskutečňování spásy - se nezakládá na autoritě jednotlivých osob, ale na Boží milosti.

Ježíš Kristus se třikrát po sobě ptá Petra, jako by mu chtěl dát možnost napravit trojí zapření. Petr se už ze svých chyb poučil. Vědom si své slabosti, je hluboce přesvědčen, že už bylo dost smělého vychloubání. Proto všechno odevzdává do Kristových rukou. Ano, Pane, ty víš, že tě miluji (Jan 21, 15—17). A co odpovídá Kristus? Pas mé beránky … pas moje ovce (Jan 21, 15—17). Ne svoje, ne vaše, ale moje! Protože to on stvořil člověka, to on ho spasil, to on vykoupil každého jednotlivého člověka - znovu to opakuji - svou krví.

Když v 5. století útočili donatisté na katolíky, tvrdili, že není možné, aby hipponský biskup Augustin hlásal pravdu, protože byl dříve velkým hříšníkem. A sv. Augustin radil svým bratřím ve víře, jak na to odpovídat: Augustin je biskupem katolické církve, stará se o svůj úřad, ze kterého skládá účty Bohu. Poznal jsem ho jako dobrého člověka. Jestli je špatný, ví o tom, jestliže je dobrý, stejně ani pak nestavím svou naději na něm. Protože první, co jsem se v katolické církvi naučil, je nevkládat svou naději do žádného člověka.

Nekonáme svůj apoštolát. Co bychom mohli v takovém případě říkat? Je to apoštolát Kristův, protože tak to chce Bůh, protože tak nám to přikázal: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium (Mk 16,15). Chyby jsou naše, ovoce patří Pánu.

Odvaha mluvit o Bohu