Seznam bodů

Všichni, vy i já, jsme součástí Kristovy rodiny, protože nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti. Toto vyvolení, kterého se nám dostalo zdarma od Boha, nás vede k přesně určenému cíli: osobní svatosti, jak nám neustále opakuje sv. Pavel: haec est enim voluntas Dei: sanctificatio vestra — to je vůle Boží: vaše posvěcení—. Abychom tohoto cíle dosáhli, jsme všichni v ohradě svého Mistra.

Neustále káži o této nadpřirozené i lidské schopnosti, kterou náš Otec Bůh vkládá do rukou svých dětí: schopnost mít účast na Kristově vykupitelském díle. Jsem rád, když toto učení nacházím i v textech církevních otců. Sv. Řehoř Veliký píše: Křesťané odstraňují hady, když vykořeňují nabádáním k dobrému zlo ze srdcí druhých lidí … Používáme vkládání rukou na nemocné, když si všimneme, že náš bližní polevuje v konání dobra, a nabídneme mu nejrozmanitějším způsobem pomoc a posílíme ho vlastním příkladem. Tyto zázraky jsou o to větší, že k nim dochází v duchovní oblasti, že přinášejí život ne tělu, ale duši. I vy, budete-li mít víru, budete s Boží pomocí takové zázraky konat.

Bůh si přeje, aby všichni lidé došli spásy. To je určitá výzva i zodpovědnost, která leží na každém z nás. Církev není útočištěm pro několik privilegovaných. Copak je církví jen nepatrná část světa? Církví je celý svět. Toto píše sv. Augustin a dodává: Ať půjdeš kamkoli, najdeš tam Krista. Dostal jsi za dědictví všechny končiny země, pojď, vládni nad nimi se mnou. Vzpomínáte si, jak to bylo s těmi sítěmi? Byly plné, až přetékaly, víc ryb se už do nich nevešlo. Bůh toužebně očekává, že se jeho dům naplní (srov. Lk 14,25), je to Otec, a má rád své děti u sebe.

Apoštolát v každodenním životě

Ať nás Matka Boží i matka naše chrání, abychom mohli sloužit církvi v plnosti víry, obdařeni dary Ducha svatého a uměli rozjímat. Abychom všichni konáním všeho toho, co máme, svou prací a plnění povinností svého stavu radostně chválili Pána.

Milujte církev, služte jí s radostí a uvědoměle, protože se k této službě rozhodujete z lásky. A kdybychom viděli, že někteří lidé jsou životem bez naděje, jako ti učedníci kráčející do Emauz, přistupme k nim s vírou, ne ve svém vlastní jménu, ale ve jménu Kristově, a snažme se je ujistit, že Ježíšův příslib platí stále, že on stále bdí nad svou nevěstou, že ji neopustí. Že temnota pomine, protože jsem děti světla (srov. Ef 5,8) a jsme povoláni k věčnému životu.

A Bůh jim setře každou slzu z očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, protože co dříve bylo, pominulo. A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!" Pak dodal: "Napiš: Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá." Také mi řekl: "Stalo se! Já jsem alfa i omega, začátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám pít z pramene živé vody zadarmo. To bude úděl vítěze; a já budu jeho Bohem a on bude mým synem" (Zj 21,4—7).