Seznam bodů

Nenavádím tě však, abys zanechával plnění svých povinností nebo vyžadování svých práv. Naopak, pro každého z vás by se obvykle ústup na této frontě rovnal dezertování z boje o svatost, ke které nás Bůh povolal. Proto, abys měl čisté svědomí, bys měl usilovat —zvláště ve své práci— aby ani tobě ani tvým blízkým nechybělo nic potřebného k důstojnému křesťanskému životu. A když někdy na své vlastní kůži zakoušíš tíhu chudoby, neupadej do smutku ani do vzdoru, ale —znovu to opakuji— snaž se využít všech čestných prostředků, abys tuto situaci překonal, protože jednat jinak by znamenalo pokoušet Boha. A uvědomuj si, že omnia in bonum, všechno —i nedostatek a chudoba— napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, zvykni si už od nynějška čelit s radostí drobným omezením, nepohodlí, chladu, teplu, ztrátě něčeho, co považuješ za nepostradatelné, tomu, že nemůžeš odpočívat, jak bys chtěl a kdy bys chtěl hladu, samotě, nevděku, neporozumění, potupě…

Jsme normální lidé, obyčejní křesťané, žijící ve společnosti, a Pán chce, abychom byli svatí, abychom apoštolovali právě ve svém pracovním prostředí, to je, abychom se posvěcovali svou prací, abychom posvěcovali tuto práci a napomáhali k tomu, aby se i druzí lidé touto prací posvěcovali. Věřte, že právě v tomto prostředí vás očekává Bůh jako Otec a Přítel, myslete na to, abyste zodpovědnou prací, kromě toho, že se jí živíte, přispívali i k rozvoji společnosti, ulehčovali břemena druhých lidí a přispívali na různá díla —na místní i světové úrovni— ve prospěch lidí i národů, kterým se daří hůře.

Jsme povinni hájit osobní svobodu všech lidí, neboť víme, že Ježíš Kristus nám získal tuto svobodu (Gal 5, 1). Jakým právem bychom jinak mohli vyžadovat svobodu pro sebe? Musíme šířit i pravdu, protože veritas liberabit vos (Jan 8, 32), pravda nás činí svobodnými, zatímco nevědomost zotročuje. Musíme obhajovat právo všech lidí na život, právo na důstojné životní podmínky, právo na práci a odpočinek, právo na volbu stavu, na založení rodiny, právo přivádět děti na svět v manželství a vychovávat je, právo na klidné prožití nemoci a stáří, právo na dostupnost kultury, právo na sdružování. A v první řadě právo na to, aby všichni mohli poznat a milovat Boha naprosto svobodně, protože lidské svědomí, je—li správné, ve všem objeví stopy Stvořitele.

Znovu opakuji, že se nepletu do politiky, souhlasím však s učením církve o neslučitelnosti marxismu s vírou v Krista. Existuje snad něco, co by více odporovalo víře než systém založený na popírání láskyplné Boží přítomnosti v lidské duši? Volejte hodně nahlas, aby vás bylo dobře slyšet: nepotřebujeme marxismus na to, abychom usilovali o spravedlnost. Naopak, tento velmi vážný omyl se svými výlučně materialistickými poučkami, které nevědí nic o Bohu pokoje, brání štěstí a porozumění mezi lidmi. V křesťanství ovšem nacházíme pravé světlo, jež dá vždy odpověď na všechny problémy: musíme však být upřímnými katolíky, non verbo neque lingua, sed opere et veritate (1 Jan 3, 18), ne slovem a jazykem, ale činem, doopravdy. Říkejte to vždy, jasně a beze strachu, když se najde nějaká příležitost, a bude—li třeba, najděte ji.