Seznam bodů

Obvykle říkávám, že nás na tomto světě tři věci naplňují uspokojením a získávají nám věčné štěstí v nebi: silná, pevná, radostná a neochvějná věrnost víry, věrnost povolání, které každý z nás dostal, a čistota. Člověk, který uvázl v trní na cestě, ať už je to smyslnost nebo pýcha nebo něco jiného, zůstává tam ze své vlastní vůle, a když to nenapraví, bude nešťastný, protože se obrátil zády ke Kristově lásce.

Znovu opakuji, že všichni máme své slabosti. Ty nás však nesmí vést k tomu, abychom nedbali na Boží lásku, naopak bychom se k ní měli uchylovat a prosit o ochranu. Měli bychom se "obléci" do Boží dobroty, jako se staří bojovníci oblékali do svého brnění. A ono ecce ego, quia vocasti me (1 Král 3,6.8), tady jsem, protože jsi mě vyvolil, bude naším štítem. Nesmíme se vzdalovat od Boha, jinak se projeví naše křehkost. Musíme se svými slabostmi bojovat, protože Bůh v nás má důvěru.

Ctnost naděje —jistota, že Bůh nad námi vládne se svou prozřetelnou všemohoucností, že nám dává vše potřebné— k nám mluví o nestávající Boží dobrotě k lidem, k tobě, ke mně, Bůh je vždy ochoten nás vyslechnout, protože on nikdy nepřestává naslouchat. Zajímá se o tvé radosti, o tvé úspěchy, o tvou lásku, ale i o tvé starosti, o tvou bolest, o tvé nezdary. A proto v něho nedoufej jen, když ve své slabosti klopýtneš, ale obracej se na svého nebeského Otce a hledej u něho milosrdnou ochranu, když je ti dobře i když se ti nic nedaří. A vědomí, že my sami jsme pouhé nic —a není k tomu zapotřebí ani příliš velké pokory, abychom tuto skutečnost uznali, protože jsme opravdu velké množství nul— se stane nezvratnou jistotou, protože před nulou našeho já bude vepsán Kristus a pak výsledné číslo bude velmi vysoké. Hospodin je má záštita a mé útočiště, koho bych se bál?

Měli byste za vším vidět Boha, měli byste vědět, že On nás vždy očekává, že nás pozoruje a vyžaduje, abychom ho věčně následovali, aniž bychom opustili své místo, které máme na tomto světě. Musíme za ním jít s oddanou bdělostí, s poctivou snahou bojovat, abychom neztratili jeho Božský doprovod.

Boj Božího dítěte není nějaké smutné odříkání, zamračená rezignace, ztráta radosti: je to reakce milujícího, který při práci i při odpočinku, v radosti i v bolesti, neustále myslí na milovanou osobu a kvůli ní s radostí čelí všelijakým problémům. V našem případě, jelikož Bůh —znovu to opakuji— neprohrává žádné bitvy, my s ním vždy zvítězíme. Mám zkušenost, že když věrně plním jeho požadavky, pak mi dopřává odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šedé smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují.

V duchovních boji bývá důležité poznat, kdy podáte vhodný lék, trpělivě, ale rozhodně. Konejte skutky naděje. Zpozorňuji vás, že ve svém duchovním životě utrpíte porážky nebo jednou budete nahoře, jednou dole —dá Bůh že to nebude nic velkého— protože nikdo není od těchto nepříjemností osvobozen. Ale Pán, který je všemohoucí a milosrdný, nám přece dal k disposici vhodné prostředky, abychom mohli zvítězit. Stačí, když je použijeme, jak jsem uvedl výše, rozhodnuti, bude—li třeba začít vždy v každém okamžiku zase znova.

Přistupujte jednou za týden ke svátosti smíření, k božské svátosti odpuštění. Bude—li třeba, přistupujte k ní i častěji, ale bez skrupulí. Znovuoblečeni do milosti budeme se vinout mezi horami, až bez zastavení k vrcholnému plnění křesťanské povinnosti. Budeme—li rádi využívat těchto prostředků, budeme—li prosit Pána, aby nám dával naději každým dnem větší, budeme mít nakažlivou radost těch, kdo vědí, že jsou Boží děti: Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? A proto máme optimismus. Hnáni silou naděje budeme usilovat o to, abychom smazali tu lepkavou skvrnu, kterou šíří rozsévači nenávisti, a znovu objevíme svět krásný a radostný, proto vyšel krásný a čistý z Božích rukou a tak ho i jako krásný obnovíme pro Něho, jestliže se naučíme litovat svých hříchů.

Jak to bude báječné, až nám řekne náš Otec: Služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým Pánem. Buďte plni naděje. To je zázrak oddaného srdce. Žijeme z víry, z naděje a z lásky. Naděje nás činí mocnými. Vzpomínáte na svatého Jana? Napsal jsem vám mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás, a protože jste přemohli zlého ducha. Bůh na nás naléhá, na věčné mládí církve a celého lidstva. Můžete všechno lidské proměnit v božské, jako král Midas měnil na zlato všechno, čeho se dotýkal!

Nikdy na to nezapomínejte: po smrti vás přivítá Láska. A v Boží lásce najdete i všechnu čistou lásku, kterou jste prožívali zde na zemi. Pán rozhodl, abychom trávili tento krátký čas svého života v práci jako jeho Jednorozený Syn a prokazovali dobrodiní. Zatím musíme být bdělí a naslouchat volání, které pociťoval ve svém srdci Ignác Antiochijský, když se blížila hodina jeho mučení: jdi k Otci, jdi ke svému Otci, který tě toužebně očekává.

Prosme svatou Pannu Marii, spes nostra, aby v nás rozněcovala svatou touhu po tom, aby všichni společně přebývali v domě Pána. Nic nás nebude znepokojovat, jestliže zakotvíme své srdce v touze po pravé vlasti: Pán nás povede svou milostí a naší loďce dá dobrý vítr, aby doplula k zářným břehům.