Teď by bylo vhodné si připomenout jednu příhodu, která ukazuje, jak živě dokázali konat apoštolát první křesťané. Neuplynulo ještě ani celé čtvrtstoletí od Ježíšova nanebevstoupení a již v mnoha městech a osadách se hlásala jeho sláva. Do Efezu přichází muž jménem Apollos. Byl to dobrý řečník a výborně se vyznal v Písmu. Byl poučen o nauce Páně, mluvil nadšeně a uměl přiléhavě vykládat o Ježíšovi, ačkoli znal jen křest Janův (Sk 18,24—25).

Ten člověk poznal Kristovo světlo, slyšel o něm, hlásá o něm ostatním lidem. Ale ještě se potřeboval dozvědět více, mít víru a opravdově milovat Pána. Jeho řeč poslouchají manželé Priscila a Akvila, oba křesťané, a nezůstávají nečinní a lhostejní. Ani je nenapadne, aby si mysleli: ten už toho ví dost, nikdo nám neříká, že ho máme poučit. Ale protože měli pravého apoštolského ducha, přišli k Apollonovi, vzali ho k sobě a ještě důkladněji mu vyložili Boží nauku. (Sk 18,26).