Šíření víry

Uvědom si, že tvůj apoštolát spočívá v šíření dobroty, světla, nadšení velkorysosti, ducha oběti, v stálosti v práci, hloubce studia, šíři odevzdání se, informovanosti, absolutní a veselé poslušnosti Církvi, v dokonalé lásce…

Nikdo nedává, co nemá.

Pro tebe, mladého člověka, který se právě pustil na cestu, mám tuto radu: Bůh si zaslouží všechno, a proto se snaž profesionálně vyniknout, abys mohl své ideje propagovat s větším účinkem.

Nezapomeň na to, že tím lépe přesvědčíme, čím více jsme přesvědčeni.

„Svíce se nerozsvěcuje, aby se dávala pod kbelík, ale staví se na svícen, aby osvěcovala všechny, kdo jsou v domě. Ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce, který je v nebesích.“

A na závěr svého putování po zemi přikazuje: „euntes docete“ — jděte a učte. Chce, aby jeho světlo svítilo v chování a ve slovech jeho žáků i v tvých.

Překvapivě často mají lidé ve jménu svobody strach a staví se proti tomu, aby katolíci byli prostě dobrými katolíky.

Měj se na pozoru před šiřiteli pomluv a urážek, které jedni sbírají z lehkomyslnosti a druzí ze špatné víry a tak ničí klidné soužití a otravují veřejné mínění.

Sektáři povykují proti tomu, co nazývají „náš fanatismus“, protože staletí míjejí a katolická víra je stále neměnná.

Naopak fanatismus sektářů — protože nemají spojení s pravdou — mění v každém čase kabát a hrozí svaté Církvi strašákem pouhých slov, která nemají žádný skutky podložený obsah: „svoboda“, která svazuje, „pokrok“, který vrací do džungle, „věda“, která zakrývá nevědomost… Je to jen přístřešek, který přikrývá staré, rozlámané zboží.

Kéž by byl každým dnem silnější „tvůj fanatismus“ pro víru, jediná obrana jediné Pravdy!

Neděs se, ani se nepodivuj zatvrzelosti některých lidí. Vždycky budou existovat nadutci, kteří se okázale ohánějí svým vzděláním, zbraní své ignorance.

Jak je smutné, že se z různých příčin spojují — spojují proti křesťanům, Božím dětem —, ti kdo nenávidí Pána spolu s těmi, kdo tvrdí, že mu slouží.

V určitých prostředích, především mezi intelektuály se lze setkat s projevy jakéhokoliv sektářství, jemuž občas propadají i katolíci a které s cynickou vytrvalostí shromažďuje a rozšiřuje nepravdivé a nesmyslné pomluvy vrhající stín na církev nebo na jisté osoby a instituce.

Modli se denně s vírou: „ut inimicos Sanctae Ecclesiae“ — nepřátele, protože se za ně sami prohlašují — „humiliare digneris, te rogamus audi nos!“ Zahanbi, Pane, ty kteří tě pronásledují jasem svého světla, které jsme rozhodnuti šířit.

Že je katolicismus starý, a proto nepřijatelný?… Starší je slunce, a neztratilo své světlo, daleko starší je voda, a dosud zbavuje žízně a občerstvuje.

Nelze tolerovat, aby někdo, třeba s dobrým úmyslem, falšoval dějiny nebo život. — Zvlášť velikým omylem však je stavět na piedestal nepřátele Církve, kteří promarnili své dny jejím pronásledováním. Buď si jist, že historická pravda nestrpí, aby křesťan pomáhal vyvyšovat někoho, kdo si to vůbec nezaslouží: odkdy se nenávist dává za vzor?

Křesťanská propaganda nepotřebuje vyvolávat rozepře ani špatně zacházet s těmi, kdo neznají naše učení. Jestliže se postupuje s láskou — „caritas omnia sufert!“ — láska vše vydrží —, i ten, kdo byl proti, protože se stal obětí omylu, se nakonec může upřímně spoluangažovat. Nicméně není možné vzdálit se od dogmatu ve jménu nějaké naivní změny kriterií, protože kdo by tak jednal, vydával by se v nebezpečí, že zůstane mimo církev: a místo aby získal dobro pro ostatní, způsobil by škodu sám sobě.

Křesťanství je „neobyčejné“, nepřizpůsobuje se věcem tohoto světa. A to je možná jeho „největší nevýhoda“ a prapor, pod nímž se shromažďují lidé tohoto světa.

Někteří nevědí o Bohu nic…, protože o Něm nikdy neslyšeli mluvit srozumitelně.

Když se ti nebude dostávat inteligence, žádej o svatou vynalézavost, abys sloužil víc a lépe všem.

Věř mi, že apoštolát, katecheze obyčejně musí být adresné: mezi čtyřma očima. Každý věřící se svým bezprostředním druhem. Nám, dětem Božím, záleží na všech duších, protože nám záleží na každé duši.

Uteč se pod ochranu Panny, Matka dobré rady, aby tvá ústa Boha nikdy neurazila.

Kapitola v jiném jazyce