Práce

Práce je prvotní povolání člověka, je to Boží požehnání, a žalostně se mýlí ti, kdo ji považují za trest.

Pán, nejlepší z otců, postavil prvního člověka do ráje, „ut operaretur“ — aby pracoval.

Studia, práce: nevyhnutelné povinnosti každého křesťana, prostředky, jak se ubránit nepřátelům církve a přitáhnout — díky naší profesionální prestiži — mnoho dalších duší, které jsou dobré a bojují izolovaně. Je to základní zbraň pro toho, kdo chce být apoštolem uprostřed světa.

Prosím Boha, aby ti sloužilo za příklad také Ježíšovo dospívání a mládí, když diskutoval s učiteli v chrámu nebo když pracoval v Josefově dílně.

Třiatřicet Ježíšových let! … třicet bylo let ticha a stínu, poslušnosti a práce…

Jeden chlapec mi napsal: „Můj ideál je tak veliký, že ho může pojmout jedině celé moře.“ — Odpověděl jsem mu: „A co “nevelký„ svatostánek a “obyčejná„ dílna Nazaretu?“

— Ve velikosti všedního dne nás čeká On!

Před Bohem není žádné zaměstnání samo o sobě ani velké ani malé. Všechno dostává hodnotu lásky, s jakou se vykonává.

Hrdinství práce je v tom, dovést každý úkol až do konce.

Zdůrazňuji: v prostotě tvé všední práce, v monotónních detailech každého dne musíš odhalit — pro tolik lidí skryté — tajemství velikosti a novosti: lásku.

Říkáš mi, že ti moc pomáhá tahle myšlenka: od dob prvních křesťanů, kolik obchodníků se už stalo svatými?

A chceš ukázat, že také nyní je to možné… Pán tě v tomto úsilí neopustí.

Máš i profesionální povolání, které tě „žene vpřed“. — I tato „ostruha“ je návnada na lovení lidí.

Naprav tedy svůj úmysl a nepřestávej získávat veškerou možnou profesionální prestiž, ve službě Bohu a duším. Pán počítá také s „tímhle“.

Aby bylo možno věci dokončovat, musí se s nimi začít.

— Vypadá to tak prostě a samozřejmě, ale kolikrát ti chybí takové jednoduché rozhodnutí! a… jak se raduje satanáš z tvé nečinnosti!

Nemůže se posvětit práce, která by z lidského hlediska byla odbytá, protože nesmíme nabízet Bohu špatně udělané úkoly.

Zanedbávat detaily, může být totéž jako pracovat bez oddechu a žít jako perfektní lenoch.

Ptal ses mne, co můžeš nabídnout Pánu. — Nemusím si rozmýšlet svou odpověď: totéž co vždycky, ale lépe uděláno a láskyplně dokončeno, což by tě vedlo k tomu, abys více myslel na Něho a méně na sebe.

Misie vždy aktuální a hrdinská pro každého křesťana: svatě vykonávat nejrůznější činnosti, i ty, které se zdají být sebebezvýznamnější.

Pracujme, a pracujme hodně a dobře, aniž bychom zapomínali, že naší nejlepší zbraní je modlitba. Proto mě neunavuje opakovat, že musíme být kontemplativními dušemi uprostřed světa, které se snaží přeměnit svou práci v modlitbu.

Píšeš mi v kuchyni, vedle sporáku. Začíná se stmívat. Je zima. Vedle tebe tvoje malá sestřička — poslední, která objevila božské bláznovství žít do hloubky své křesťanské povolání — loupe brambory. Myslíš si, zdánlivě, že je její práce stejná jako předtím. A přesto je tu velký rozdíl.

— Je to tak: dříve „pouze“ loupala brambory, nyní se posvěcuje loupáním brambor.

Tvrdíš, že pomalu chápeš, co to znamená „kněžská duše“… Nezlob se, když ti odpovím, že tvé činy dokazují, že to chápeš pouze teoreticky. — Každý den se ti stává totéž: když se stmívá, při zpytování svědomí, kolik máš přání a předsevzetí! Ale ráno a odpoledne, v práci, kolik zas netrpělivosti a výmluv.

Tak žiješ „svaté kněžství, abys obětoval duchovní oběti, příjemné Bohu pro Ježíše Krista“?

Když ses vrátil ke svým každodenním úkolům, neubránil ses kradmému povzdechu: pořád totéž!

A já jsem ti řekl: — ano, pořád totéž. Ale ten úplně obyčejný úkol — stejný, jako dělají tvoji kolegové — má pro tebe být neustálou modlitbou, kterou se modlíš stále stejnými vroucími slovy, ale která má každý den jinou melodii.

Je to naše nejvlastnější poslání: přeměňovat prózu tohoto života v jedenáctislabičné verše, v hrdinskou poezii.

V Písmu čteme „Stultorum infinitus est numerus“ — je nekonečný počet pošetilců. A tento počet se zdá každým dnem narůstat. — V nejrůznějších zaměstnáních, v nejneočekávanějších situacích, pod rouškou prestiže, kterou jim dodávají funkce a navíc „ctnosti“ — kolik pobloudilosti a kolik nedostatku zdravého rozumu budeš muset snést!

Ale neumím si vysvětlit, že bys ztratil smysl pro nadpřirozený cíl života a zůstal vůči nim lhostejný: úroveň tvého vnitřního života je velmi nízká, jestliže tyto situace snášíš — a nezbývá ti nic jiného než je snášet — pouze z lidských ohledů…

Jestliže jim nepomůžeš objevit cestu, svou odpovědnou a bezchybnou — posvěcenou! — prací, stáváš se stejným jako oni — pošetilcem — nebo jsi jejich spoluviník.

Je důležité, abys tvrdě pracoval, abys přiložil ruku k dílu… Ale postav své zaměstnání na místo, které mu patří: představuje výlučně prostředek, jak dojít k cíli; nikdy ho nelze považovat, ani zdaleka ne, za to nejpodstatnější.

Kolik „nemocí z povolání“ zabraňuje spojení s Bohem!

Promiň mi mou neodbytnost: nástroj, prostředek, se nesmí přeměnit v cíl. — Jestliže by motyka místo své běžné váhy vážila metrák, dělník by tímto náčiním nemohl kopat, použil by totiž všechnu energii na to, aby ji nadzdvihl, a semínko by nemohlo zapustit kořeny, protože by se ani nedostalo do země.

Vždycky je to stejné: ten, kdo pracuje, ať je jeho konání sebepřímější a sebečistší, snadno vzbuzuje žárlivost, podezření, závist. — Jestliže zaujímáš řídící postavení, vzpomeň si, že zaujatost některých lidí vůči konkrétnímu kolegovi není dostatečným důvodem zbavit se tohoto „postaveného mimo zákon“; spíše to ukazuje, že může být užitečný pro důležitější úkoly.

Překážky?… — Někdy skutečně jsou. — Ale stává se, že si je vymýšlíš z pohodlnosti nebo ze zbabělosti. — Jak dovedně umí ďábel vydávat tvé záminky k nečinnosti za opodstatněné!, protože dobře ví, že lenost je matka všech neřestí.

Vyvíjíš neúnavnou činnost. Ale nepostupuješ spořádaně, a proto tvá činnost nemá účinek. — Připomínáš mi to, co jsem slyšel při jedné příležitosti z velmi povolaných úst. Chtěl jsem pochválit jednoho podřízeného před jeho nadřízeným a řekl jsem: jak moc pracuje! Odpověděli mi: řekněte raději — jak moc se hýbe!

— Vyvíjíš neúnavnou sterilní činnost… Jak moc se hýbeš!

Abys ubral důležitosti práci druhého, bručel jsi: neudělal víc, než že splnil svou povinnost.

A já jsem poznamenal: zdá se ti to málo?… Za splnění naší povinnosti nám Pán dává nebeské štěstí: „Euge serve bone et fidelis… intra in gaudium Domini tui“ — Velmi dobře, služebníče dobrý a věrný, vejdi do věčné radosti!

Pán má právo — a každý z nás povinnost — abychom jej „v každém okamžiku“ oslavovali. Proto, jestliže marníme čas, okrádáme Boha o jeho slávu.

Je ti jasné, že práce je naléhavá a že jedna minuta věnovaná pohodlí představuje čas nevěnovaný slávě Boží. — Na co tedy čekáš, chceš-li využít svědomitě každý okamžik?

Kromě toho ti radím, abys zvážil, zda minuty, které ti zbývají z pracovního dne, — dobře sečteny dávají hodiny! — nejsou poplatné tvému nepořádku nebo tvé lenosti.

Smutek a neklid jsou přímo úměrné ztracenému času. — Až pocítíš svatou netrpělivost využít každou minutu, naplní tě radost a mír, protože nebudeš myslet na sebe.

Starosti?… — Já nemám starosti — řekl jsem ti —, protože mám mnoho činností.

Procházíš kritickou etapou: neurčitý strach, nesnáze v přijetí tvého životního plánu, ubíjející práce, protože ti nestačí 24 hodin denně, abys splnil všechny své povinnosti…

— Zkusil ses řídit radou apoštola Pavla: „Ať se vše dělá důstojně a v pořádku“?; to jest, v přítomnosti Boží, s Ním, skrze Něho a pouze pro Něho.

Až budeš rozdělovat svůj čas, mysli také na to, k čemu použiješ volné okamžiky, které přijdou v nečekanou dobu.

Vždycky jsem chápal odpočinek jako vzdálení se od každodenních povinností, nikdy jako dny zahálky.

Odpočinek znamená něco jako postavit hráz, aby bylo možné shromáždit síly, ideály, plány… Zkrátka řečeno: změnit činnost, aby se člověk pak vrátil — s novým zápalem — k své běžné činnosti.

Teď, když máš mnoho věcí na práci, zmizely všechny „tvé problémy“… — Buď upřímný: protože ses rozhodl pracovat pro Něho, už ti nezbývá čas, abys myslel na své sobectví.

Střelné modlitby neochromují práci, podobně jako bušení srdce nenarušuje pohyb těla.

Posvěcovat vlastní práci není nějaký přelud, ale poslání každého křesťana…: tvoje i moje.

— Odhalil to i jeden soustružník, který řekl: „Jsem bláznivě spokojený z jistoty, že já, když pracuji na soustruhu a zpívám si, hodně si zpívám — uvnitř i navenek —, se mohu stát svatým… jak velká je dobrota našeho Boha!“

Práce se ti zdá nevděčná, zvláště když pozoruješ, jak málo milují Boha tvoji spolupracovníci, což je vidět z toho, jak se odvracejí od milosti a dobra, které si jim přeješ poskytnout.

Musíš se snažit nahradit ty sám všechno, co oni opomíjejí, dávat se Bohu také v práci — to jsi až dosud nedělal —, a přeměňovat ji v modlitbu, která stoupá do nebe za celé lidstvo.

Pracovat s radostí není totéž jako pracovat „vesele“, bez hloubky, jako když se zbavuješ obtížného břemene…

— Snaž se, aby ze zbrklosti nebo lehkomyslnosti neztratily tvoje snahy svou hodnotu a ty ses nakonec neocitl před Bohem s prázdnýma rukama.

Někteří se v práci nechají ovlivňovat svými předsudky: ze zásady nikomu nedůvěřují a ovšem nechápou potřebu hledat posvěcení svého povolání. Jestliže s nimi mluvíš, odpovídají ti, abys jim nenakládal nic dalšího k jejich vlastní práci, kterou snášejí s nevolí jako břemeno.

— Toto je jedna z bitev v míru, které je třeba vyhrát: nalézat Boha v práci a — s Ním a jako On — sloužit ostatním.

Děsíš se nesnází a stahuješ se do sebe. Víš, jaký závěr lze vyvodit z tvého chování?: pohodlnost, pohodlnost a ještě jednou pohodlnost!

řekl jsi, že jsi ochoten vydat se a vydat se bez hranic, a zatím zůstáváš jen učněm hrdiny. Jednej jako zralý člověk!

Studente, věnuj se s apoštolským duchem svým knihám, s vnitřním přesvědčením, že hodiny a hodiny studia jsou už nyní duchovní obětí nabízenou Bohu, prospěšnou lidstvu, tvé zemi i tvé duši.

Máš bitevního koně, který se jmenuje studium: dáváš si tisíckrát předsevzetí, že využiješ čas, a stejně tě rozptýlí každá maličkost. často jsi unaven sám sebou, tím, že nemáš dost pevnou vůli: a přece každý den začínáš znovu.

Zkusil jsi už obětovat své studium na konkrétní apoštolské úmysly?

Mít chuť studovat je snadnější než studovat, ale také méně účinné.

Jestliže víš, že studium je apoštolát, ale studuješ jen proto, aby ses zbavil povinnosti, tvůj vnitřní život je zjevně ve špatném stavu.

Touto nedbalostí mrháš svým nadáním a můžeš dopadnout jako onen služebník z podobenství, který svou hřivnu vychytrale schoval. Jestliže se nenapravíš, můžeš se sám vyloučit z přátelství s Pánem, skončit ve spárech své vlastní vypočítavosti.

Je třeba studovat… Ale to nestačí.

Čím může druhé obohatit člověk, který horlivě studuje, jen aby uspokojil své sobectví, nebo který nemá jiný cíl než si na několik let zajistit klidný život?

Je třeba studovat…, aby byl svět získán a dobyt pro Boha. Proto budeme pracovat ještě usilovněji a budeme se snažit, aby se vykonaná práce proměnila v setkání s Pánem a sloužila jako odrazový můstek dalším, těm, kdo budou pokračovat v naší cestě…

— Tak bude studium modlitbou.

Poté, co jsem poznal mnoho hrdinných životů, prožitých s Bohem, aniž by bylo třeba opustit své postavení, dospěl jsem k tomuto závěru: pro katolíka pracovat není splnit povinnost, je to milovat!, překonávat se s radostí, a vždycky, v povinnosti a v oběti.

Až pochopíš ideál bratrské práce pro Krista, budeš se cítit větším, pevnějším a tak šťastným,, jak jen lze na tomto světě, který se tolik lidí snaží učinit neobyvatelným a hořkým, protože kráčejí výlučně za svým já.

Svatost je složena z mnoha hrdinství. Proto v práci se od nás žádá hrdinství „zhostit se“ dobře úkolů, které nám přísluší, a to den za dnem, i když se budou opakovat stále stejné činnosti. Jestliže ne, nechceme být svatí!

Zcela mě přesvědčil jeden kněz, náš přítel. Vyprávěl mi o své apoštolské práci a ujišťoval mě, že nejsou méně důležité činnosti. říkal, že pod tímto záhonem plným růží se skrývá tiché úsilí mnoha, které svou prací a modlitbou, svou modlitbou a prací, svolali z nebe na zemi příval dešťů milosti, jež to vše zúrodňuje.

Polož si na svůj pracovní stůl, do místnosti, do své tašky… obrázek naší Paní, a upírej na ni pohled, když začínáš svůj úkol, když ho vykonáváš i když ho dokončuješ. Ujišťuji tě, že ona ti dá sílu, abys učinil ze své práce láskyplný dialog s Bohem.

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce