Modlitba

Jsme-li si vědomi svých povinností, mohli bychom prožít celý den, aniž bychom si vzpomněli, že máme duši?

V denní meditaci se musí rodit stálá náprava, abychom nesešli z cesty.

Jestliže člověk opustí modlitbu, žije nejprve z duchovních rezerv… a pak ze lsti.

Meditace. — Pevný čas a pevná hodina. — Pokud ne, bude meditace poplatná naší pohodlnosti a navíc umrtvování bude nedostatečné. A modlitba bez umrtvování je málo účinná.

Chybí ti vnitřní život: protože do modlitby nevnášíš starosti svých blízkých a svou práci apoštola, protože se nesnažíš vidět jasně, dávat si konkrétní předsevzetí a plnit je; protože postrádáš nadpřirozené vidění ve studiu, v práci, ve svých rozhovorech, ve svém jednání s ostatními…

— Je patrná Boží přítomnost v tvém životě jako následek a projev tvé modlitby?

Ne?… Protože jsi neměl čas?… — Máš čas. A kromě toho, jaké budou tvoje skutky, jestliže jsi je předem nepromyslel v přítomnosti Pána, abys poznal, co je přednější? Jak dovedeš k dokonalosti svou denní práci bez rozmluvy s Bohem?… — Podívej, je to jako kdybys na obhajobu, že ti chybí čas ke studiu, uváděl, že jsi velmi zaměstnán vysvětlováním nějaké látky… Bez studia nelze připravit dobrou hodinu.

Modlitba je důležitější než všechno ostatní. Pokud to chápeš, ale neuvádíš to do praxe, netvrď mi, že ti chybí čas: prostě se nechceš modlit!

Modlitbu, víc modlitby! — Zdá se, že teď v době zkoušek, když je víc práce, pro ni není vhodná doba. Ale potřebuješ ji: a nejen tu obvyklou jako výraz praktické zbožnosti, ale také modlitbu během ztracených chvil; modlitbu, mezi jednou a druhou činností, místo aby se tvá mysl oddávala hloupostem.

Nevadí, jestliže se ti nepodaří — přes tvé úsilí — soustředit se a usebrat. Tato meditace může, mít daleko větší cenu než ta, kterou jsi konal v kapli se veškerým pohodlím.

Jeden účinný návyk k dosažení Boží přítomnosti: každý den, první audience pro Ježíše Krista.

Modlitba není výsadou mnichů: je to morální povinnost křesťanů, mužů a žen světa, kteří o sobě vědí, že jsou děti Boží.

Ty musíš jít po své vlastní cestě? muž činu… s povoláním kontemplativního člověka.

Katolík bez modlitby?… Je jako voják beze zbraně.

Děkuj Pánu za obrovské dobro, které ti poskytl, když ti dal pochopit, že „pouze jedna věc je nutná“. — A společně s vděčností pros denně za ty, kdo ji ještě neznají nebo ji nepochopili.

Když se tě snažili „ulovit“, ptal ses sám sebe, odkud berou tu sílu a ten oheň, který všechno spaluje. — Teď, když se modlíš, uvědomil sis, že to je ten pramen, který protéká na dosah opravdových dětí Božích.

Pohrdáš meditací… Není to proto, že máš strach, že hledáš anonymitu, že se neodvažuješ mluvit s Kristem tváří v tvář?

— Vidíš, že je mnoho způsobů, jak lze „pohrdat“ tímto prostředkem a zároveň tvrdit, že se praktikuje.

Modlitba: je to chvíle svaté blízkosti a pevných rozhodnutí.

Jak smysluplná a oprávněná je prosebná modlitba duše, která volala: Pane, neopouštěj mě; copak nevidíš, že je tu i ten „druhý“ a že mě stahuje za nohy?!

Rozjasní Pán znovu mou duši?… — Tvůj rozum i toužebná síla, která je snad nadějí, tě ujišťují, že ano. — Naproti tomu, přemíra srdce a nedostatek vůle — to všechno noří do paralyzující a strnulé melancholie, která se podobá grimase nebo hořkému výsměchu.

Poslechni si slib Ducha svatého: „Za kratičký čas přijde ten, který má přijít, a nezpozdí se. Zatím můj spravedlivý bude žít z víry.“

Opravdové modlitbě, která pronikne celého člověka, prospívá víc než samota pouště vnitřní usebrání.

Modlili jsme se odpolední modlitby v polích, už se blížil večer. Divákovi, který nevěděl, o co se jedná, jsme museli připadat trochu zvláštní: seděli jsme na zemi, v tichu, přerušovaném pouze čtením několika bodů rozjímání.

Ta modlitba na širém poli, když jsme „se do ní pořádně opřeli“ za všechny, kdo jdou s námi, za církev, za duše, byla milá nebi a byla plodná: pro setkání s Bohem je vhodné jakékoliv místo.

Líbí se mi, že při modlitbě často urazíš mnoho kilometrů: pozoruješ země odlišné od té, po které šlapeš, před tvýma očima defilují lidé jiných ras, slyšíš různé jazyky… Je to jako ozvěna onoho Ježíšova příkazu: „euntes docete omnes gentes“ — jděte a učte celý svět.

Abys došel daleko, stále dál, vlož oheň své lásky do těch, kteří tě obklopují — a tvoje sny a přání se promění ve skutečnost: dříve, více a lépe!

Tvá modlitba bude mít podobu uvažování, jindy, možná méně často, bude plná zápalu; a mnohokrát bude asi suchá, suchá, suchá… Ale důležité je, abys ty, s pomocí Boží, nezmalomyslněl.

Mysli na strážce, který je na stráži: neví, jestli je král nebo hlava státu v paláci, nepřísluší mu vědět, co dělá, a ve většině případů ani ona osobnost neví, kdo ji hlídá.

S Bohem je to jinak: On žije tam, kde žiješ ty, stará se o tebe, zná tebe i tvoje nejtajnější myšlenky… Neopouštěj stráž modlitby!

Podívej, kolik „rozumných“ nerozumností ti předkládá nepřítel, abys zanechal modlitby: „Chybí mi čas“ — kdyžho stále ztrácíš —; „to není pro mne“, „mám vyprahlé srdce“…

Modlitba není věc mluvení nebo cítění, ale lásky. A člověk miluje, i když se jen pokouší Pánovi něco říci, a dokonce i když se neřekne nic.

„Jedna minuta intenzívní modlitby stačí“, říkal jeden člověk, který se nikdy nemodlil.

— Pochopil by zamilovaný, že bys stačilo dívat se intenzivně na milovanou osobu jednu minutu?

Ideál vést Kristovy bitvy — a vítězit v nich — se stane skutečností pouze skrze modlitbu a oběť, víru a lásku. — Tedy, modlit se, věřit, trpět a milovat!

Umrtvování je padací most, který nám umožňuje vstup do hradu modlitby.

Neumdlévej: ať je člověk sebedokonalejší, ať je modlitba jakkoli nedokonalá, jestliže stoupá vzhůru pokorná a vytrvalá, Bůh jí vždycky naslouchá.

Pane, nezasloužím si, abys mi popřál sluch, protože jsem špatný, modlila se jedna kající duše. A připojovala: teď… mě poslouchej „quoniam bonus“ — protože Ty jsi dobrý.

Pán rozeslal své učedníky kázat a po jejich návratu je shromažďuje a vybízí, aby si s ním šli na osamělé místo odpočinout… Na jaké věci se jich Ježíš asi ptal a co jim asi sám vykládal! Evangelium je nadále aktuální.

Dokonale ti rozumím, když mi píšeš o svém apoštolátu: „Jdu se teď tři hodiny modlit s fyzikou v ruce. Bude to bombardování, jehož cílem je, aby „padla“ jedna pozice, která se nachází na opačné straně stolu v knihovně…, poznal jste ho, když jste tady byl naposled?“

Vzpomínám si na tvou radost, když jsi slyšel má slova, že modlitba a práce se mají prostupovat.

Obcování svatých: dobře je zakusil jeden mladý inženýr, který mi řekl: „Otče, toho dne, v tu hodinu, jste za mne prosil.“

První a základní pomoc, kterou musíme poskytovat duším, je a vždycky bude modlitba.

Zvykni si modlit se nahlas ráno při oblékání jako malé děti. — Potom budeš i během dne více pociťovat Boží přítomnost.

Růženec je velice účinná modlitba pro ty, kdo používají jako zbraně inteligenci a studium. Protože ta zdánlivá monotónnost rozhovoru dětí s jejich Matkou, když vzýváme naši Paní, boří každý zárodek domýšlivosti a pýchy.

„Neposkvrněná Panno, dobře vím, že jsem bídný ubožák, že nedělám nic jiného, než že zvětšuji každý den počet svých hříchů…“ řekl jsi mi, že takhle jsi mluvil jednoho dne s naší Matkou.

A já ti poradil, aby ses určitě modlil svatý růženec: blahoslavená monotónnost zdrávasů, která očišťuje monotónnost tvých hříchů!

Smutný způsob, jak se nemodlit růženec: nechat jej na poslední chvíli.

Při ukládání ke spánku se alespoň odrecituje, špatně a aniž by se nad tajemstvími meditovalo. Tak se člověk těžko vyhýbá rutině, která dusí opravdovou zbožnost, jedinou zbožnost vůbec.

Růženec se nevyslovuje pouze rty, tak, že by se mezi zuby mumlaly zdrávasy jeden za druhým. Tak ho šeptají blahoslavené a blahoslavení. — Pro křesťana se mluvená modlitba musí zakořenit v srdci, tak, aby se během modlitby růžence mohla mysl ponořit do kontemplace každého z tajemství.

Stále odkládáš růženec na potom, a nakonec jej vynecháš kvůli ospalosti. — Jestliže nemáš jinou volnou chvíli, recituj jej, když jdeš po ulici, aniž by si toho někdo všiml. Kromě toho ti pomůže uvědomit si přítomnost Boží.

„Modli se za mne“, žádal jsem ho, jako to dělám vždycky. A odpověděl mi udiveně: „Děje se vám snad něco?“

Musel jsem mu vysvětlit, že nám všem se něco děje nebo stává v kterémkoliv okamžiku; a dodal jsem, že když chybí modlitba, „uniká a tíží víc věcí“.

Obnovuj během dne své úkony kajícnosti: podívej, že Ježíš je neustále urážen a bohužel není usmiřován ve stejném rytmu.

Proto odjakživa opakuji: úkony kajícnosti, čím je jich víc, tím lépe! Staň se mou ozvěnou, svým životem i svými radami druhým.

Jak kouzelná je scéna zvěstování. — Maria — kolikrát jsme o tom meditovali! — je ponořena do modlitby…, vkládá všech svých pět smyslů i všechny svoje schopnosti do rozhovoru s Bohem. V modlitbě poznává božskou vůli a s modlitbou ji činí životem svého života: nezapomínej na příklad svaté Panny!