Josemaría Escrivá Obras
233

Svěřil ses mi, že některé scény z Ježíšova života tě velice dojímají: například když se stává jedním z lidí a bere na sebe lidské tělo nebo když přináší pokoj a zdraví těm, kteří mají duši i tělo rozervané bolestí. Jsi uchvácen — vyzdvihl jsi — když ho vidíš léčit malomocenství, navracet zrak, uzdravit u rybníka chromého ubožáka, na kterého nikdo ani nevzpomene. Tehdy ho vidíš tak lidského, je ti tak blízko!

— Ježíš je ale stále stejný jako tehdy.


234

Žádal jsi Pána, abys mohl kvůli němu něco vytrpět. Ale potom, když přichází utrpení v tak obyčejné, lidské podobě, — rodinné těžkosti a problémy nebo tisíce maličkostí všedního života —, stojí tě námahu vidět za tím Krista.

— Rozevři poslušně své ruce těmto hřebům..., a tvoje bolest se promění v radost.


235

Nestěžuj si, jestliže trpíš. Brousí se jen ten kámen, který je vzácný, který má hodnotu.

Bolí to? — Nech se brousit, s vděčností, protože Bůh tě vzal do svých rukou jako diamant... Takhle se neopracovává nějaký obyčejný valounek.


236

Ti, kdo zbaběle utíkají před utrpením, mají o čem přemýšlet, když vidí, s jakým nadšením jiné duše objímají bolest.

Není málo mužů a žen, kteří umějí trpět křesťansky. Následujme jejich příkladu.


237

Naříkáš si? ... a mně vysvětluješ, jako kdybys měl k nářku opravdu důvod: Vždyť jsem se píchl!... A teď zase!...

— Neuvědomuješ si, že je hloupé divit se, že růže mají trny?


238

Dovol mi, abych k tobě i nadále mluvil zcela důvěrně: stačí mi mít před sebou krucifix, abych se neodvažoval mluvit o svých utrpeních... A nerozpakuji se dodat, že jsem trpěl hodně, ale vždycky s radostí.


239

Nechápou tě?... On byl Pravda a Světlo, ale jeho vlastní ho také nechápali. — Vzpomeň si na Pánova slova, na které jsem tě už několikrát upozornil: ”Není učedník nad Mistra.“


240

Pro dítě Boží jsou protivenství a pomluvy, jako pro vojáka rány utržené na bitevním poli.


241

Donášejí na tebe a pomlouvají tě... Pověst, co na ní záleží?

V žádném případě se za sebe nestyď a nelituj sebe, ale je: ty kdo ti ubližují.


242

Někdy ti nechtějí rozumět a jsou jako zaslepení.... Ale jindy jsi to ty, kdo nedokáže dosáhnout toho, abys byl pochopen: naprav se!


243

Nestačí mít pravdu. Kromě toho je nutné umět ji prosadit... a dosáhnout toho, aby ji uznali i druzí.

Nicméně dosvědčuj pravdu vždycky, když je to nutné, aniž by ses pozastavoval nad tím, ”co řeknou“ ostatní,


244

Jestliže chodíš do Mistrovy školy, nepřekvapí tě, že musíš mimo jiné zápasit s nepochopením mnoha osob, které by ti mohly nesmírně pomoci, jen kdyby se alespoň trochu snažili tě pochopit.


245

Neublížils mu fyzicky... Avšak tolikrát jsi ho přehlížel, tolikrát ses na něho díval lhostejně, jako na cizího. — Zdá se ti to málo?


246

Pronásledovatelé, aniž by to měli v úmyslu, posvěcují... — Avšak běda těmto ”posvěcovatelům“!


247

Na zemi se často oplácí pomluvou.


248

Jsou duše, které jako by byly nuceny vymýšlet si utrpení a mučit se svou představivostí.

Když pak přicházejí objektivní strasti a protivenství, nedokážou stát jako Nejsvětější Panna u paty Kříže, s pohledem upřeným na jejího Syna.


249

Oběť, oběť! — Je pravda, že následovat Ježíše Krista znamená — jak řekl on sám — nést kříž. Ale nerad slyším, když duše, které milují Pána, mluví jen o křížích a odříkání: je-li přítomna láska, je oběť radostná — i když stojí hodně — a kříž je svatým Křížem.

— Duši, která umí milovat a odevzdat se, naplní radost a pokoj. Tedy, proč klást důraz na ”oběť“, jako kdybychom hledali politování, jestliže tě Kristův kříž — který je tvým životem — činí šťastným?


250

Kolik neurastenie a hysterie by zmizelo, kdyby se spolu s katolickou věroukou lidé učili žít jako praví křesťané: milovat Boha a umět přijímat protivenství jako požehnání přicházející z jeho ruky!


251

Nepřecházej lhostejně kolem cizí bolesti. Ta osoba — příbuzný, přítel, kolega..., ten, koho neznáš, — je tvůj bratr. — Vzpomeň si na to, co vypráví evangelium a co jsi tolikrát četl s lítostí: dokonce ani ostatní příbuzní Ježíšovi nedůvěřovali. — Snaž se, aby se ta scéna neopakovala.


252

Představ si, že na světě neexistuje nic než Bůh a ty. — Tak pro tebe bude snadnější snášet umrtvování a pokořování. A nakonec budeš dělat jen věci, které Bůh chce a tak, jak On je chce.


253

Někdy — svěřil se mi jeden nemocný, horlivý v získávání duší — tělo trochu protestuje a stěžuje si. Ale snažím se přeměniti tyto ”stížnosti“ v úsměvy, protože jsou velice účinné.


254

Jeho činnost omezovala nevyléčitelná choroba. Přesto mne radostně ujišťoval: ”Nemoc se ke mně chová dobře a já ji mám čím dál raději; kdybych si mohl vybrat, chtěl bych se takhle narodit ještě stokrát!“


255

Ježíš došel ke kříži poté, co se na něj připravoval třicet tři let, celý svůj život!

— Jeho učedníci, jestliže se ho skutečně snaží napodobit, musí proměnit svou existenci ve spoluvykupitelství Lásky prostřednictvím aktivního i pasívního sebezáporu.


256

Kříž je přítomen ve všem a přichází, když ho člověk nejméně čeká. — Ale nezapomínej, že začátek kříže se obvykle kryje s počátkem účinného působení.


257

Pán, věčný velekněz, žehná vždycky křížem.


258

”Cor Mariae perdolentis, miserere nobis!“ — vzývej Srdce svaté Marie, s odvahou a odhodláním připojit se k její bolesti za odčinění svých hříchů a hříchů lidí všech dob. — A žádej ji — pro každou duši —, aby tato její bolest v nás zvětšila odpor ke hříchu a abychom uměli milovat fyzická i morální protivenství každého dne jako pokání za lidské hříchy.


Předchozí Další