Josemaría Escrivá Obras
978

Náš Pán Ježíš Kristus to chce: je třeba následovat ho krok za krokem. Není jiné cesty. To je dílo Ducha Svatého v každé duši — i té tvé —: buď poslušný, nestav Bohu překážky, dokud neudělá z tvého ubohého těla krucifix.


979

Jestliže slovo láska vychází z úst příliš často a není podepřeno malými obětmi, brzy unaví.


980

Umrtvování je ze všech hledisek mimořádně důležité.

— Z lidských důvodů: neboť ten, kdo neumí ovládat sám sebe, nikdy pozitivně neovlivní ostatní a prostředí ho pohltí, protože se bude příliš zaobírat svými osobními zálibami: bude to člověk bez energie, neschopný vyvinout velké úsilí, když je toho třeba.

— Z božských důvodů: nezdá se ti spravedlivé, abychom těmito malými činy projevovali naši lásku a úctu tomu, kdo dal za nás úplně všechno?


981

Duch umrtvování je spíše než projevem lásky, jejím následkem. Jestliže selháváš v malých zkouškách, přiznej si, že se oslabuje tvoje láska k Boží lásce.


982

Nevšiml sis, že se umrtvené duše díky své prostotě dokáží už na tomto světě více radovat z dobrých věcí?


983

Bez umrtvování není štěstí na zemi.


984

Až se rozhodneš k sebezáporu, zlepší se tvůj vnitřní život a poneseš mnohem víc ovoce.


985

Nesmíme zapomínat na to, že je třeba, aby ve všech oborech lidské činnosti působili muži a ženy, kteří ve svých životech a svých dílech nesli viditelně Kristův kříž, symbol pokoje, radosti, vykoupení, jednoty lidského rodu a lásky, kterou Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý, Nejsvětější Trojice měl a nadále má k lidstvu.


986

”Nebudete se smát, Otče, když vám řeknu, že — před několika dny — jsem se sám podivil tomu, že jsem spontánně nabídl Pánu oběť času, který jsem měl věnovat opravě rozbité hračky jednoho z mých malých?“

— Neusmívám se, raduji se!: protože se stejnou láskou se Bůh stará, aby napravil naše nedostatky.


987

Umrtvuj se, ale nebuď nespolečenský ani zahořklý. — Buď soustředěný, ale ne uzavřený.


988

Den bez umrtvování je den ztracený, protože jsme se nezapřeli, nežili jsme oběť.


989

Nevzepřel ses někdy v něčem svým choutkám, svým rozmarům? — Podívej se, že Ten, kdo tě o to žádá, je přibit na Kříži — trpí celé jeho tělo i duše —, a trnová koruna pokrývá jeho hlavu... za tebe.


990

Teorii ovládáš dokonale...— Ale neustoupíš ani v bezvýznamných drobnostech! — Nevěřím v toho tvého ducha umrtvování!


991

Dbát o malé věci předpokládá neustálé umrtvování, je to cesta, jak zpříjemnit život ostatním.


992

Dávám přednost ctnostem před přísností, říká jinými slovy Jahve vyvolenému lidu, který se zabředává do vnějších formalit.

— Proto musíme pěstovat pokání a umrtvování jako opravdové projevy lásky k Bohu a bližnímu.


993

Při meditaci vystupuje Kristovo utrpení z nezúčastněného rámce dějin nebo zbožné úvahy, aby se představilo před našima očima v celé své hrůze, ubíjející, kruté, krvácející..., plné lásky.

— A člověk cítí, že hřích není jen nějaká malá ”pravopisná chyba“, ale že znamená křižovat, prorážet kladivem ruce a nohy Božího Syna a nechat mu puknout srdce.


994

Jestliže si opravdu přeješ být kající duše — kající a veselá —, musíš si uhájit především své denní chvíle delší modlitby — modlitby důvěrné a velkorysé —, a musíš se snažit, aby tyto chvíle nebyly závislé na tvém momentálním rozpoložení, ale aby jim byla vyhrazena pevná doba, pokud jen to pro tebe bude možné. Neustupuj v těchto detailech.

Buď otrokem této každodenní bohopocty, a ujišťuji tě, že se budeš cítit stále veselý.


995

Křesťan vždycky triumfuje z kříže, sebezáporem, protože nechává jednat božskou všemohoucnost.


996

Až si vzpomeneš na svůj úplně obyčejný minulý život, uvažuj, kolik času jsi ztratil a jak jej můžeš získat zpátky: kajícností a větším odevzdáním.


997

Při pomyšlení na to všechno z tvého života, co zůstane ležet ladem, protože to nebylo nabídnuto Bohu, by ses měl cítit jako lakomec: chtivý sebrat to všechno, aby žádná bolest nezůstala nevyužita. — Protože jestli bolest je trvalým průvodcem člověka, bylo by hloupé nějak jí nevyužít.


998

Rád vzdoruješ a odmlouváš? Dobrá: vzdoruj a odmlouvej sám sobě.


999

Zatímco Svatá rodina odpočívá, zjevuje se Josefovi anděl a vyzývá ho, aby utekli do Egypta. Marie a Josef berou dítě a neprodleně vyrážejí na cestu. Nebouří se, nevymlouvají se, nečekají, až skončí noc...: řekni naší Matce, Panně Marii, a našemu otci a pánu, svatému Josefovi, že si přejeme horlivě milovat každé pasívní pokání.


1000

Píši toto číslo, abychom ty a já dokončili tuto knihu s úsměvem a aby zůstali klidní ti čtenáři, kteří z prostoduchosti nebo ze zlomyslnosti budou v 999 bodech Cesty hledat nějakou kabalu.


Předchozí