Josemaría Escrivá Obras
899

Dar jazyků, schopnost předávat vědu o Bohu: nezbytný prostředek pro toho, kdo má být apoštolem. — Proto každý den prosím našeho Boha a Pána, aby jej poskytl každé své dceři a každému svému synovi.


900

Nauč se říkat ne, aniž bys zbytečně zranil, aniž by ses uchyloval k vážnému odmítnutí, které zraňuje lásku.

— Připomeň si, že jsi stále Bohu na očích!


901

Obtěžuje tě, že trvám sále stejně na týchž základních věcech? Že neberu na vědomí různé moderní proudy? — Podívej, přímka se po celá staletí definuje stejným způsobem, protože tak to je nejjasnější a nejkratší. Jiná definice by byla temnější a komplikovanější.


902

Zvykni si mluvit srdečně o všem a o všech: zvláště o lidech, kteří pracují ve službě Boží.

A když to nebude možné, mlč! Také unáhlené nebo příliš otevřené komentáře se mohou podobat pomlouvání nebo nactiutrhání.


903

Jeden chlapec, který před nedávnem začal žít v užším vztahu s Bohem, říkal: ”To, co teď potřebuji, je méně mluvit, navštěvovat nemocné a spát na zemi.“

— Vztáhni to na sebe!


904

O kněžích Kristových se nemá mluvit jinak než pochvalně!

— Přeji si celou svou duší, abychom to moji bratří i já měli stále na paměti v našem každodenním jednání.


905

Lež má mnoho podob: vyhýbavost, pletichaření, pomlouvání... — Ale vždycky je to zbraň zbabělců.


906

Není důvod, aby ses nechal ovlivnit tím či oním rozhovorem!

Poslouchej s úctou a se zájmem, důvěřuj druhým lidem... ale svůj úsudek si vytvoř v přítomnosti Boží.


907

Pomlouvají. A pak se oni sami postarají, aby ti někdo přišel hned vyprávět, co se o tobě povídá. — Ubohost? — Nepochybně. Ale neztrácej klid, protože jejich jazyk ti nemůže způsobit žádnou škodu, jestliže jednáš upřímně... Pomysli, jak jsou hloupí, jak málo lidského taktu mají, jaký nedostatek věrnosti k svým bratřím... a zvláště k Bohu!

A prosím tě, nezačni pro špatně pochopené právo na odpověď pomlouvat ty sám. Jestliže musíš mluvit, použij bratrské napomenutí, jak to radí evangelium.


908

Nestarej se o protivenství a o různé řeči: dozajista pracujeme na božské práci, ale jsme lidé... A je logické, že kudy kráčíme, se zvedá prach.

To, co tě obtěžuje a zraňuje..., využij pro své očisťování, a jestli je to třeba, pro nápravu.


909

Pomlouvat, říkají, je velmi lidské. — Odvětil jsem: my musíme žít božsky.

Zlé nebo lehkomyslné slovo jediného člověka může nahradit vlastní názor, a dokonce dát podnět k tomu, aby se o někom začalo špatně mluvit. Pomluva pak stále roste a mohutní, až se z ní stane velký černý mrak.

— Ale když je ten bičovaný člověk Boží duše, zpustí se z tohoto mraku blahodárný déšť, ať se děje cokoliv, a Pán se postará, aby byl tento člověk chválen v tom, v čem ho měli v úmyslu zneuctít.


910

Nechtěl jsi tomu věřit, ale před očividným faktem jsi musel kapitulovat: ta tvrzení, která jsi vyslovil bez postranních úmyslů a se zdravým katolickým zaujetím, nepřátelé víry zlomyslně překroutili.

Je pravda, že ”musíme být bezelstní jako holubice..., a opatrní jako hadi. “ Nemluv v nevhodnou dobu ani na nevhodném místě.


911

Protože neumíš — nebo nechceš — napodobovat šlechetné chování onoho muže, tvoje tajná závist tě nutká ho zesměšňovat.


912

Pomlouvání je dcera závisti a závist útočiště neplodných.

Obáváš-li se, že neuneseš plody, přezkoumej své hledisko: jestliže pracuješ a nevadí ti, že ostatní také pracují a dosahují ovoce, tvá neplodnost je pouze zdánlivá: však sklidíš úrodu ve svůj čas.


913

Jsou lidé, kteří když nezpůsobují škodu nebo neničí ostatní, považují se za nečinné.


914

Někdy si myslím, že pomlouvači jsou jako malí uličníci posedlí ďáblem... — Démon se totiž vlichocuje vždycky zlomyslnou kritikou Boha nebo Božích následovníků.


915

”Pitomosti!“, komentuješ pohrdavě.

— Znáš je? Ne? — Proč tedy mluvíš o tom, co neznáš?


916

Pomlouvači odpověz: Však já si o tom promluvím s tím, koho se to týká.


917

Jeden současný autor napsal: ”Pomlouvání je vždycky nelidské, svědčí o nedostatečné vyspělosti člověka, je to znamení nevychovanosti, odhaluje nedostatek opravdového citu, je nedůstojné křesťana.“


918

Vždycky se vyvaruj stížností, kritiky, šeptandy...: vyvaruj se za každou cenu všeho, co by mohlo vnést mezi bratry nesoulad.


919

Ty, který máš velkou pravomoc, bys byl neopatrný, kdyby sis vykládal mlčení svých podřízených jako znamení souhlasu: uvědom si, že jim neumožňuješ, aby ti předložili své připomínky, a že se cítíš uražený, jestliže ti je sdělují. — Musíš se napravit.


920

Tvůj postoj k pomluvě musí být tento: Za prvé prominout: všem, ihned a z celého srdce.

— A potom — milovat: nedopusť se sebemenšího prohřešku proti lásce, odpovídej vždycky láskou!

— Ale jestliže se útočí na tvou Matku, církev, braň ji statečně, s klidem, ale s pevností a vytrvalou odvahou a nedovol, aby poskvrňovali nebo narušovali cestu, po níž kráčejí duše, které chtějí promíjet a odpovídat láskou na všechny urážky.


921

Hlavním městem — říkal jeden člověk, unavený pomluvami, — by měla být ta nejmenší vesnice.

— Nevěděl chudák, že je to stejné.

— Ty, pro lásku k Bohu a k bližnímu, neupadej do omylu tak hloupého a tak málo křesťanského. — O prvních následovnících Krista se říkalo: Podívejte se, jak se mají rádi! Je možné v každém okamžiku říci totéž o tobě, o mně?


922

Kritiky zaměřené proti dílům apoštolátu se nesou obyčejně dvěma směry: jedny představují apoštolskou práci jako něco nesmírně složitého, druhé ji označují za pohodlnou a snadnou.

”Jejich objektivnost“ je v podstatě dána zúženým pohledem a pořádnou dávkou prchavé lenosti. — Zeptej se jich bez hněvu: A co děláte vy?


923

Pro přikázání své víry možná nemůžeš vyžadovat sympatie, musíš však pro ně vyžadovat respekt.


924

Ti lidé, kteří před tebou mluvili špatně o onom věrném Božím příteli, budou pomlouvat tebe, až se rozhodneš chovat se lépe.


925

Určité poznámky mohou zranit jen ty, jichž se opravdu týkají. Proto, když se kráčí — rozumem i srdcem — za Pánem, kritiky se přijímají jako očisťování a slouží jako pobídka k zrychlení kroku.


926

Nejsvětější Trojice korunovala naši Matku.

— Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý bude žádat účty z každého zbytečného slova. Další důvod, abychom požádali Pannu Marii, aby nás naučila mluvit vždycky v přítomnosti Pána.


Předchozí Další