Josemaría Escrivá Obras
34

Když je ve hře obrana pravdy, jak je možné si přát neznelíbit se Bohu a zároveň nenarazit na žádnou překážku? Jsou to protikladné věci: buď jedno, nebo druhé! Je třeba, aby oběť byla obětí zápalnou: je třeba spálit všechno... dokonce i obavu ”co tomu řeknou lidi“, dokonce i vlastní reputaci.


35

Jak jasně teď vidím, že ”svatý sebezápor“ má svůj nejhlubší kořen v evangeliu. Plň Boží vůli a mysli přitom na Ježíše pomlouvaného, Ježíše poplivaného a políčkovaného, na Ježíše vedeného před zaujaté soudce...: na Ježíše, který při tom všem mlčel! — Předsevzetí: sklonit čelo před urážkami a — počítaje také s pokořeními, která nepochybně přijdou — pokračovat v božském úkolu, který nám svěřila milosrdná láska našeho Pána.


36

Děsí mě škoda, kterou můžeme způsobit, jestliže se necháme vláčet strachem nebo studem a nebudeme ve všedním životě vystupovat jako křesťané.


37

Jsou lidé, kteří když mluví o Bohu nebo o apoštolátě, budí dojem, jako by pociťovali nutnost bránit se. Snad proto, že neobjevili hodnotu lidských ctností, ale duchovní porušenosti a zbabělosti mají na rozdávání.


38

Je zbytečné snažit se zavděčit všem. Vždycky budou nespokojení lidé, kteří budou protestovat. Podívej, jak to shrnuje lidová moudrost: ”Když se daří dobře beránkům, daří se špatně vlkům.“


39

Nechovej se jako ti, kdo se děsí nepřítele, jehož síla spočívá pouze v ”útočném hlase“.


40

Rozumíš práci, kterou děláme... zdá se ti správná (!). Ale příliš mnoho dbáš o to, abys nespolupracoval, a navíc, aby druzí neviděli nebo si nemysleli, že spolupracuješ. — Máš strach, aby si o tobě nemysleli, že jsi lepší než jsi, řekls mi. — Nebude to proto, že máš strach, aby Bůh a lidé od tebe nežádali větší zásadovost?


41

Zdálo se, že je pevně rozhodnut...; ale když bral pero, aby to oznámil své snoubence, přemohla ho nerozhodnost a nedostatek odvahy. Velice lidské a pochopitelné, komentovali ostatní. Jak je vidět, podle některých lidí nepatří pozemské lásky mezi to, co je třeba opustit, aby člověk mohl plně následovat Krista, když On to žádá.


42

Jsou lidé, kteří chybují ze slabosti — dík křehkosti hlíny, z které jsme uhněteni —, ale pevně se drží učení církve. A právě tito lidé s milostí Boží projevují hrdinskou statečnost a hrdinskou pokoru vyznat svůj omyl a houževnatě hájí pravdu.


43

Někteří lidé nazývají víru a důvěru v Boha neopatrností a opovážlivostí.


44

”Je to bláznovství, důvěřovat Bohu!“ říkají. — A není větší bláznovství důvěřovat sám sobě nebo ostatním lidem?


45

Píšeš mi, že jsi konečně došel ke zpovědnici a zakusil pokoření, že musíš otevřít stoku — tak to říkáš — svého života před ”nějakým člověkem“. — Kdy ze sebe konečně vyrveš to prázdnou sebeúctu? Potom půjdeš ke zpovědi radostně ukázat, jaký jsi, před ”pomazaného člověka“ — druhého Krista, samotného Krista! —, který ti dá rozhřešení, odpuštění Boží.


46

Mějme odvahu žít veřejně a vytrvale podle naší svaté víry.


47

Vždyť ani nelze být sektáři, říkali mi s nádechem rezignace před pevností učení církve.

Potom, když jsem jim ukázal, že kdo má Pravdu, není sektář, pochopili svůj omyl.


48

Abychom se přesvědčili, že je směšné, když naše chování vůči druhým ovlivňuje to, zda jsou či nejsou oblečeni podle módy, stačí podívat se na některé staré portréty.


49

Líbí se mi, že máš rád procesí a všechny vnější projevy naší svaté Matky církve, jimiž se Bohu vzdává náležitá pocta a že je hluboce prožíváš!


50

”Ego palam locutus sum mundo“: Hlásal jsem veřejně přede všemi, odpovídá Ježíš Kaifášovi, když se přibližuje chvíle, aby za nás dal život. — Přesto existují křesťané, kteří se svou úctu k Pánu stydí projevit ”palam“ — veřejně.


51

Apoštolové se ve zmatku rozutekli a rozvášněný dav vmetl Kristu do tváře všechnu svou nenávist. Pannu Marii však řev davu neděsí: jde ulicemi Jeruzaléma pár kroků za svým synem. Doprovází Vykupitele, zatímco většina přihlížejících využívá anonymity davu k tomu, aby se zbabělou statečností Krista tupila a pokořovala.

Vzývej ji usilovně: ”Virgo fidelis!“ — Věrná Panno! a pros ji, abychom my, kteří si říkáme Boží přátelé, jimi byli doopravdy a každou hodinu.


Předchozí Další