Ctižádost

Před těmi, kdo redukují náboženství na soubor zákazů, nebo se spokojí s nějakým vybledlým katolictvím, před těmi, kdo chtějí otočit Pána čelem ke zdi nebo ho umístit jen někam do kouta lidské duše…: musíme potvrdit našimi slovy a našimi činy, že toužíme učinit z Krista opravdového Krále všech srdcí…, i těch jejich.

Nepracuj v apoštolském díle tak, že bys měl před očima jen nejbližší budoucnost… Věnuj se svým úkolům s nadějí, že ostatní — tvoji bratři vedení týmž duchem — budou sklízet to, co ty teď seješ — a dokončí budovy, ke kterým kladeš základy.

Až tě skutečně prodchne křesťanský duch, všechno tvé snažení se pročistí. Už nebudeš toužit po slávě, ale jen po tom, aby tvůj ideál byl stále živý.

Jestliže člověku nejde o to vykonat veliké, vpravdě Boží dílo — svatost —, nestojí za to se odevzdat.

Proto církev — když kanonizuje světce — prohlašuje hrdinskost jejich života.

Až budeš opravdově pracovat pro Pána, tvoje největší radost bude spočívat v tom, že s tebou mnozí budou soutěžit.

V této Boží hodině, v hodině přebývání na tomto světě, rozhodni se pevně uskutečnit něco, co opravdu stojí za to: čas kvapí. Jak vznešené, hrdinské a slavné je pozemské poslání muže nebo ženy, když Kristovým ohněm zateplují okoralá a malátná lidská srdce!

Stojí za to přinášet ostatním mír a štěstí v mohutném a jásavém křížovém tažení.

Dáváš v sázku život, jde-li o čest… dávej v sázku čest, jde-li o duši.

Díky obcování svatých se můžeš sjednotit se svými bratry. Braň beze strachu tuto požehnanou jednotu!

— Kdyby ses ocitl sám, tvé vznešené snahy by byly odsouzeny k neúspěchu: osamělá ovce je téměř vždycky ovcí ztracenou.

Líbil se mi tvůj zápal. Nedostatek materiálních prostředků k práci a nedostatečnou pomoc ostatních jsi komentoval slovy: „Nemám víc než dvě ruce, ale někdy bych si přál mít jich padesát, abych mohl sít a sklízet úrodu.“

Pros Ducha svatého o tuto výkonnost… dá ti ji!

Dostaly se ti do rukou dvě knihy v ruštině a ty jsi dostal obrovskou chuť studovat ten jazyk. Představoval sis, jak by bylo nádherné zemřít jako pšeničné zrnko uprostřed tohoto, nyní tak vyprahlého národa, který v budoucnosti vydá hojnou úrodu…

— Tvé touhy považuji za dobré. Ale nyní se věnuj svým malým povinnostem — velkému poslání každého dne, svému studiu, své práci, svému apoštolátu a především, svému vzdělání, které — vzhledem k množství toho, co musíš ještě vypilovat — není úkolem ani méně hrdinským ani méně krásným.

K čemu je student, který nestuduje?

Až se ti bude zdát příliš obtížné studovat, nabídni svoje úsilí Ježíši. řekni mu, že vysedáváš nad svými knihami proto, aby tvoje věda byla zbraní, kterou zvítězíš nad jeho nepřáteli a získáš mu mnoho duší… A pak si můžeš být jist, že tvé studium je na dobré cestě k tomu stát se modlitbou.

Jestliže ztrácíš celé hodiny a dny, jestliže jen tak ubíjíš čas, pak otvíráš dveře své duše démonovi. Tvé chování se rovná návrhu: „Tady máš svůj dům.“

Že je těžké neztrácet čas? — To připouštím… Ale všimni si, že nepřítel Boha ani ti „ostatní“ neodpočívají.

A kromě toho si vzpomeň na pravdu, kterou hlásá apoštol Pavel, velký bojovník Boží lásky: „Tempus breve est!“ — tento život nám uniká pod rukama a není možno jej znovu získat zpět.

Uvědomuješ si, co je za tím být nebo nebýt osobou se solidním vzděláním? — Kolik duší!…

— A nyní přestaneš usilovně studovat nebo pracovat?

Jsou dva způsoby, jak se dostat nahoru: jeden — křesťanský —, vznešeným a odvážným úsilím sloužit ostatním; a druhý — pohanský —, nízkým a podlým úsilím potopit bližního.

Neříkej mi, že žiješ s tváří obrácenou k Bohu, jestliže neusiluješ o to, abys žil — vždycky a ve všem — s bratrskou upřímností obrácen k lidem, ke kterémukoliv člověku.

Ctižádostivci, kteří mají jen své malé a ubohé osobní ctižádosti, nechápou, že přátelé Boha se chtějí stát „něčím“ jen kvůli službě a bez ctižádosti.

Dychtíš po jednom: aby ses co nejdříve vypracoval, zformoval, přeměnil a pročistil, aby ses stal harmonickým nástrojem, který účinně plní uloženou práci, přidělené poslání na velkém Kristově poli.

Vřele ti doporučuji, aby se tato touha stala tvou vzpruhou pro chvíle únavy, porážek, temnot…, protože „přidělené poslání na velkém Kristově poli“ se nemůže změnit.

Bojuj rozhodně proti falešné pokoře — měl bys ji nazývat pohodlností —, která ti brání chovat se jako dospělé Boží dítě: musíš růst!

— Nezahanbuje tě, když vidíš, že tvoji starší bratři už mají za sebou léta odevzdané práce, a ty ještě nejsi schopen — nechceš být schopen — hnout prstem, abys jim pomohl?

Nech svoji duši, ať se stravuje touhou… Touhou po lásce, zapomnění, svatosti, nebi… Nezdržuj se přemýšlením, zda je jednou uvidíš uskutečněny — jak ti možná bude navrhovat nějaký opatrný rádce: oživuj je stále více, protože Duch svatý říká, že má zalíbení v „mužích plných touhy“.

Touhy po činu, kterou musíš uvádět do praxe ve svém každodenním úkolu.

Jestliže tě Pán nazval „přítelem“, musíš odpovědět na jeho volání, musíš kráčet rychle a pospíšit si, musíš držet krok s Bohem! Jinak riskuješ, že zůstaneš pouhým divákem.

Zapomeň na sebe… Ať tvoje ctižádost je ctižádostí nežít pro nikoho jiného než pro své bratry, pro duše, pro církev; jedním slovem — pro Boha.

Uprostřed jásotu slavnosti, v Káně pouze Maria upozorňuje na nedostatek vína… Až k starosti o nejmenší detaily své služby dospívá duše, jestliže jako Ona žije neustále se zájmem o bližního, kvůli Bohu.

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce