Josemaría Escrivá Obras
567

Konal jsi svou modlitbu před krucifixem a učinil jsi toto rozhodnutí: je lepší trpět za pravdu, než aby pravda měla trpět za mne.


568

Mnohokrát je pravda tak nepravděpodobná! ... především proto, že vždycky vyžaduje život, který má svou vnitřní logiku.


569

Jestliže tě obtěžuje, když ti říkají pravdu, tak... proč se na ni ptáš?

— Předpokládáš snad, že ti budou odpovídat tvojí pravdou, aby ospravedlnili tvoje bloudění?


570

Tvrdíš, že máš velkou úctu k pravdě... Proto se tedy vždycky stavíš do tak ”uctivé“ vzdálenosti?


571

Nechovej se jako hlupák? Nikdy není fanatismus chtít každý den lépe poznávat, více milovat a s větší jistotou hájit pravdu, kterou musíš znát, milovat a hájit.

Naopak — říkám to beze strachu — upadají do sektářství ti, kdo se staví proti tomuto logickému chování ve jménu falešné svobody.


572

Je snadné, to se stávalo také za časů Ježíše Krista, říkat ne: potírat nebo zpochybňovat nějakou pravdu víry. Ty, který se prohlašuješ za katolíka, musíš vycházet z ”ano“.

Potom, díky studiu, budeš schopen vyložit důvody své jistoty: že není protikladu — nemůže být — mezi Pravdou a vědou, mezi Pravdou a životem.


573

Prosím tě, neopouštěj svůj úkol, nevzdaluj se ze své cesty, i když bys měl žít s osobami plnými předsudků. Copak rozumové uvažování nebo význam pojmů závisí na jejich chování nebo tvrzeních?

— Vynasnaž se, aby ti rozuměli..., ale, jestliže toho nedosáhneš, jdi dál.


574

Setkáš se s lidmi, které pro jejich tupou paličatost budeš moci těžko přesvědčit... Ale kromě těchto případů objasňovat rozpory a objasňovat je se vší potřebnou trpělivostí stojí za námahu.


575

Někteří neslyší — nepřejí si slyšet — nic jiného než slova, která nosí ve své vlastní hlavě.


576

Pro mnoho lidí pochopení, které vyžadují od ostatních, spočívá v tom, aby všichni přešli na jejich stranu.


577

Nemohu věřit v tvou pravdivost, jestliže necítíš nelibost, burcující nelibost, nad každou sebemenší a sebeneškodnější lží, která ve skutečnosti není ani malá ani neškodná, protože je to urážka Boha.


578

Proč se díváš, posloucháš, čteš a mluvíš se špatným úmyslem, ale snažíš se skrýt to špatné, co sídlí, ne v úmyslech ostatních, ale pouze v tvé duši?


579

Když není přímost v tom, kdo čte, je těžké, aby objevil přímost toho, kdo píše.


580

Sektář nevidí ve všem, co dělají ostatní nic jiného než sektářství. Měří bližního omezenou mírou svého srdce.


581

Bylo mi líto jednoho člověka v řídící funkci. Tušil existenci některých problémů, v životě ostatně logických... ale vyděsil se a bylo mu nepříjemné, když mu je sdělili. Dával přednost tomu nevědět o nich, žít v polosvětle či pološeru svého vidění, aby zůstal klidný.

*Poradil jsem mu, aby těmto problémům čelil zpříma a uvážlivě, právě proto, aby přestaly existovat, a ujistil jsem ho, že pak bude žít ve skutečném míru.

Co se týče tebe, neřeš problémy, vlastní ani cizí tak, že je budeš ignorovat: to by byla pohodlnost, lenost, dveře dokořán pro ďábla.


582

Splnil jsi svou povinnost?... Byl tvůj úmysl čistý?... Ano? — Nedělej si tedy starosti s tím, že existují nenormální lidé, kteří vidí zlo, jež neexistuje nikde jinde než v jejich pohledu.


583

Ptali se tě — zkoumavě —, zda posuzuješ jako dobré nebo špatné své rozhodnutí, jež oni považují za učiněné zcela lhostejně.

A ty jsi s klidným svědomím odpověděl: ”Vím pouze dvě věci: že můj úmysl je čistý a že... mám dobře to, co mě něco stojí.“ A dodal jsi: Bůh je důvod a cíl mého života, proto je mi jasné, že nic není lhostejné.


584

Vysvětlils mu své ideály a své jisté, pevné chování katolíka: zdálo se, že tvou cestu přijímá a chápe, — Ale pak tě přepadly pochybnosti, zda své pochopení neutopí ve svých nepříliš spořádaných zvycích...

Vyhledej ho znovu a objasni mu, že pravdu člověk přijímá, aby ji žil nebo se ji slovem snažil žít.


585

Za co se považují, že chtějí experimentovat?... Proč jsou tak nedůvěřiví?, ptáš se mě. — Podívej: odpověz jim, za mne, ať nedůvěřují své vlastní bídě,... a kráčej klidně dál.


586

Je ti jich líto... S naprostým nedostatkem odvahy házejí kamenem a schovávají ruku za záda.

Podívej, co o nich soudí Duch svatý: ”Zmateni a zahanbeni budou všichni pachatelé nepravostí; od jednoho druhu budou pokryti hanbou.“ Soud, který se splní neúprosně.


587

Že jich dost pomlouvá a haní určité apoštolské dílo?... Tedy, až ty budeš hlásat pravdu, bude alespoň jediný člověk, který nebude pořád kritizovat.


588

I na tom nejkrásnějším a nejslibnějším žitném poli je snadné vytrhat celé trakaře ohnice, vlčích máků a pýru...

— I v případě té nejzásadovější a nejodpovědnější osoby by bylo — po mnoha staletích — čím zaplnit černé stránky... Pomysli také, kolik se toho namluvilo a napsalo proti našemu Pánu Ježíši Kristu.

— Radím ti, abys, jako u žitného pole, sbíral bílé a vyzrálé klasy: opravdovou pravdu.


589

Pro tebe, kterýs mne ujišťoval, že chceš mít citlivé svědomí: nezapomeň, že sebrat pomluvu, aniž bys ji vyvrátil, znamená stát se sběratelem odpadků.


590

Tvoje náchylnost — nazýváš ji otevřeností — uvěřit snadno jakémukoliv tvrzení, namířenému proti jedné konkrétní osobě, aniž bys ji vyslechl, to není zrovna spravedlnost..., a už vůbec ne láska.


591

Pomluva někdy působí škodu těm, kdo ji trpí... Ale doopravdy zbavuje cti ty, kdo ji vypustí a šíří..., a pak nosí tuto tíhu na dně své duše.


592

Proč je tolik pomlouvačů?, ptáš se zarmoucen... — Někteří pomlouvají z omylu, z fanatismu nebo ze zloby. — Ale více jich opakuje nějaký žvást z netečnosti, z povrchnosti a z hlouposti.

Proto znovu zdůrazňuji: když nemůžeš chválit a není třeba mluvit, mlč!


593

Když pomlouvaná oběť trpí mlčky, ”kati“ se na ni vrhají s odvážnou zbabělostí.

Nedůvěřuj různým zaručeným tvrzením, jestliže se ti, kdo je rozšiřují, nesnažili nebo nechtěli mluvit s tím, koho se to týká.


594

Existuje mnoho způsobů jak něco vypátrat. S trochou zlomyslnosti se proti jakékoliv ušlechtilé osobě nebo důstojnému společenství sebere třeba deset takových svazků pomluv. — Jestliže ona osoba nebo společenství pracuje úspěšně, je pomluv ještě víc. A úplně nejvíc jich je, jestliže ta úspěšnost je apoštolská.

Smutná je práce organizátorů těchto pomlouvačných kampaní,, ale ještě smutnější je postoj lidí, kteří se propůjčují k hlásání takovýchto ničemných a povrchních tvrzení.


595

Říkal s lítostí, že tihle lidé nemají Kristovu inteligenci, ale nosí Kristovu masku... Proto jim chybí křesťanská schopnost rozlišovat, proto nedosáhnou pravdy a nevydají plody.

Nemůžeme zapomínat, my, děti Boží, že náš Mistr prohlásil: ”Kdo vás slyší, mne slyší...“ — Proto se musíme snažit být jako Kristus, ne být jeho karikaturou.


596

V tomto případě, stejně jako v tolika jiných, lidé jednají tak či onak a všichni věří, že mají pravdu... a Bůh je vede; to znamená, že nad jejich osobními pravdami nakonec vítězí nevyzpytatelná a nejláskyplnější Boží Prozřetelnost.

Nech se tedy vést Pánem, a nestav se proti jeho plánům, i když by protiřečily tvým ”základním pravdám“.


597

Je smutné jak si lidé, kteří ani příliš nestojí o to poznávat, zmocňovat se pokladů vědy, vytvářejí pomocí jednostranných postupů vědu podle svých představ.

Ale toto zjištění tě musí vést k zdvojnásobení tvého úsilí o hlubší poznání pravdy.


598

Pohodlnější než bádat je psát proti těm, kdo bádají, nebo proti těm, kdo dosahují nových objevů ve vědě a technice. — Ale nesmíme tolerovat, aby se kromě toho tito ”kritici“ snažili zaujmout místo absolutních pánů nad věděním a názory nevědomých.


599

”Není to jasné, není to jasné“, namítal proti jistému tvrzení ostatních... A zatím nejjasnější ze všeho byla jeho nevědomost.


600

Nerad zraňuješ, vytváříš rozdělení, jednáš netolerantně..., ustupuješ do postojů a názorů, které mají neblahé následky pro mnoho lidí — a ujišťuješ mě, že nejsou vážné.

Promiň mi mou upřímnost: tímto způsobem jednání upadáš do netolerance, na kterou jsi tak citlivý, daleko horší a škodlivější: do netolerance, která zabraňuje, aby byla hlásána pravda.


601

Bůh ve své spravedlnosti a milosrdenství, které jsou nekonečné a dokonalé, jedná se stejnou láskou, ale vždy různým způsobem se svými různými dětmi.

Proto rovnost neznamená měřit všem stejným loktem.


602

Říkáš pravdu napůl a s tolika možnými interpretacemi, že se může kvalifikovat jako... lež.


603

Pochybnost — na poli vědy i cizí pověsti — je rostlina, která se snadno zasadí, ale kterou je velmi těžké vytrhnout.


604

Připomínáš mi Piláta: ”Quod scripsi, scripso!“ — Co jsem napsal, se nemění..., poté, co svolil k tomu nejstrašnějšímu zločinu. — Jsi neoblomný, ale neoblomný jsi měl být dříve, — a ne až potom!


605

Jednat v souladu se svými vlastními rozhodnutími je ctnost. Ale když se časem změní fakta, je také povinností zásadového člověka poopravit zadání i řešení problému.


606

Nepleť si svatou nesmlouvavost s umíněnou paličatostí. ”Rozbiji se, ale neohnu se“, tvrdíš nadutě a s jistou povýšeností.

— Poslouchej mě dobře: rozbitý nástroj je nepoužitelný a nechává otevřené pole těm, kdo pod pláštíkem zdánlivé smířlivosti vnucují neblahou nesmiřitelnost.


607

”Sancta Maria, Sedes Sapientiae“ — svatá Maria, trůne moudrosti. — Vzývej často tímto způsobem naši Matku, aby Ona naplnila své děti v jejich studiu, v jejich práci i v jejich soužití Pravdou, kterou nám přinesl Kristus.


Předchozí Další