Josemaría Escrivá Obras
532

Když s jasnou myslí přemýšlíš o pozemských trampotách a vedle nich postavíš bohatství života s Kristem, lze podle mého soudu najít jen jedno slovo, jež by výstižně pojmenovalo cestu, kterou si lidé vybírají: hloupost, hloupost, hloupost.

Ne, že by se většina lidí mýlila; stává se nám něco daleko horšího: jsme úplně hloupí.


533

Smutná věc, že se nechceš skrýt jako jeden z kvádrů, nesoucí budovu. Ale to, že se stáváš kamenem, o který druzí zakopávají: to se mi zdá věc hodná ničemů!


534

Nepohoršuj se nad tím, že existují špatní křesťané, kteří se zapálí, ale nepraktikují. Apoštol píše, že Pán ”musí zaplatit každému podle jeho skutků: tobě, za tvoje; a mně, za moje.“ Jestliže se ty a já rozhodneme, že se budeme chovat dobře, hned bude na světě o dva darebáky méně


535

Dokud nebudeš bojovat proti povrchnosti, bude se tvoje hlava podobat vetešnickému krámu: nebudeš uchovávat nic jiného než utopie, iluze a... starou veteš.


536

Máš jistou dávku drzosti, která, kdybys ji používal s nadpřirozeným úmyslem, by ti sloužila k tomu, abys byl ohromný křesťan... Ale, tak jak jí užíváš, nejsi nic jiného než ohromný drzoun.


537

Tvá lehkomyslnost mi přivádí na mysl jednu starou povídačku: Přichází lev, řekli mu. A prostomyslný přírodovědec odpověděl: co mně je po tom, já přece chytám motýly.


538

Strašná osoba: ignorant a zároveň neúnavný pracant. Zachovej si, prosím, i když zestárneš, touhu nechat se stále formovat.


539

Výmluva, vlastní povrchnímu a sobeckému člověku: ”Nerad se v něčem angažuji.“


540

Nechceš ani jedno — zlo — ani to druhé — dobro: A tak, kulháš na obě nohy, sešel jsi z cesty, a k tomu tvůj život zůstává plný prázdnoty.


541

”In medio virtus...“ — Uprostřed je ctnost, říká moudré přísloví, aby nás varovalo před extrémy. — Ale nedopusť se toho, že bys tuto radu přeměnil v eufemismus, abys zakryl svou pohodlnost, mazanost, vlažnost, drzost, nedostatek ideálů, přezírání.

Medituj o těchto slovech Písma svatého: ”Kéž bys byl studený nebo horký! Ale protože jsi vlažný, a ne studený, ani horký, vyvrhnu tě ze svých úst.“


542

Nikdy nejdeš k jádru věci. Vždycky zůstáváš u podružností! — Dovol mi, abych ti s Písmem svatým opakoval: neděláš nic jiného než že ”mluvíš do větru“!


543

Nechovej se tak, jako lidé, kteří po kázání, místo aby vztáhli jeho poučení na sebe, soudí: jak dobré bude tohle pro pana X!


544

Někdy si někteří lidé myslí, že za pomluvou nebývá špatný úmysl: říkají, že je to hypotéza, s jejíž formou si ignorantství vysvětluje to, co nezná nebo čemu nerozumí, aby si dodalo zdání, že ví.

Ale potom je pomluva dvojnásobně zlá: proto, že je ignorantská, a proto, že je lživá.


545

Nemluv tak nezodpovědně... Nechápeš, že když ty hodíš první kamenem, jiní — anonymně — zorganizují ukamenování?


546

To ty vytváříš atmosféru nespokojenosti mezi těmi, kdo tě obklopují? — Promiň tedy, když ti řeknu, že kromě toho, že jsi darebák, jsi ... pitomec.


547

Je smutným zadostiučiněním, když při neštěstí nebo omylu člověk řekne: ”Předvídal jsem to.“

Znamená to, že ti cizí neštěstí nevadí: protože bys mu býval měl předejít, pokud to bylo v tvých silách.


548

Je hodně způsobů, jak zasít zmatek... — Stačí například označit výjimku za obecné pravidlo.


549

Říkáš, že jsi katolík... — Proto, jak je mi tě líto, když zjišťuji, že tvé přesvědčení není dostatečně pevné, aby tě vedlo k tomu žít katolictví činu, stále a bez výhrad.


550

Byla by k smíchu. kdyby tolik nebolela, ta tvoje naivita, s jakou přijímáš — z lehkomyslnosti, ignorantství, komplexu méněcennosti... — i ty nejhloupější pitomosti.


551

Hlupáci, lehkomyslní či pokrytci předpokládají, že i ostatní jsou takoví jako oni... A nepříjemné je, že s nimi jednají tak, jako by takovými byli.


552

Bylo by zlé, kdybys ztrácel čas, který není tvůj, nýbrž Boží, pro jeho slávu. Ale jestliže kromě toho způsobuješ, aby ho ztráceli ostatní, ztrácíš na jedné straně svou prestiž a na druhé straně ještě víc okrádáš Boha o slávu, kterou mu dlužíš.


553

Chybí ti zralost a usebranost vlastní člověku, který kráčí životem s jistotou ideálu, cíle. — Modli se ke svaté Panně, aby ses naučil velebit Boha celou svou duší, bez rozptylování jakéhokoli druhu.


Předchozí Další