Josemaría Escrivá Obras
416

Pán potřebuje silné a odvážné duše, které by se nepaktovaly s prostředností, ale pronikaly neohroženě do všech prostředí.


417

Mírný a vyrovnaný charakter, nezlomná vůle, hluboká víra a horoucí zbožnost: nezbytné charakteristiky Božího dítěte.


418

Z těchto kamenů může Pán probudit syny Abrahámovy... Musíme však obstarat kámen, který se nedrolí. Z pevného, i když neforemného balvanu, se nádherný sloup dá vyrobit snadněji.


419

Pro apoštola nemohou platit stejná měřítka jako pro průměrného člověka. Bůh ho volá, aby jednal jako nositel lidskosti a hlasatel věčné zvěsti. Proto je třeba, aby apoštolova duše byla dlouho, trpělivě a hrdinsky formovaná.


420

Každý den v sobě objevuji nové věci, říkáš mi... A já ti odpovídám: teď se začínáš znát.

Když se miluje doopravdy..., vždycky se najde nějaká drobnost, aby se milovalo ještě víc.


421

Bylo by politováníhodné, kdyby si někdo poté, co viděl katolíky působit ve společenském životě, o nich udělal závěr, že se pohybují s bázní a bezhlavě.

Není možné zapomenout, že náš Mistr byl — je! — ”perfectus Homo“ — dokonalý člověk.


422

Jestliže ti Pán dal nějakou dobrou vlastnost — nebo nějakou schopnost —, není to pouze proto, aby ses z ní radoval, anebo aby ses jí vychloubal, ale abys ji rozvinul s láskou ve službě bližnímu.

— A kdy najdeš lepší příležitost ke službě než teď, když žiješ společně s tolika dušemi, které s tebou sdílejí společný ideál?


423

Pod tlakem a náporem materializovaného, hedonistického, bezvěreckého světa... jak lze vyžadovat a ospravedlnit svobodu nesmýšlet jako ”oni“, nejednat jako ”oni“?...

— Boží dítě se této svobody nemusí dožadovat, protože nám ji už jednou provždy získal Kristus: musí ji však bránit a ztělesňovat v jakémkoliv prostředí. Pouze tak pochopí ”oni“, že naše svoboda není otrokem toho, co nás obklopuje.


424

Tvoji příbuzní, tvoji kolegové, tvoji přátelé vidí, že se s tebou něco děje a uvědomují si, že to není jen něco krátkodobého, že už nejsi stejný jako předtím.

— Nedělej si starosti, kráčej dál!: plní se ”viviot vero in me Christus“ — nyní je to Kristus, kdo žije v tobě.


425

Važ si těch, kdo ti umí říci ne. A kromě toho žádej je, aby ti zdůvodnili své zamítnutí, aby ses poučil nebo napravil.


426

Dříve jsi byl pesimista, nerozhodný a apatický. Nyní ses úplně přeměnil: cítíš se odvážný, optimistický, jistý sám sebou..., protože nakonec ses rozhodl hledat svou oporu pouze v Bohu.


427

Ve smutné situaci je člověk s vynikajícími lidskými vlastnostmi, ale s absolutním nedostatkem nadpřirozeného vidění: protože bude mít sklon aplikovat své ctnosti pouze na své soukromé cíle. — Přemýšlej o tom.


428

Pro tebe, jenž si přeješ zformovat si katolickou, univerzální mentalitu, uvádím několik jejích charakteristik:

— velký rozhled a horlivé studium toho, co je neustále živé v katolické ortodoxii;

— přímé a zdravé úsilí — nikdy lehkomyslnost — obnovit tradiční myšlenkové proudy ve filozofii a v interpretaci historie...;

— zájem o orientaci současné vědy a současného myšlení;

— a pozitivní a otevřený postoj vůči aktuální přeměně sociálních struktur a forem života.


429

Musíš se naučit nesdílet — až to bude nutné — názory ostatních, ovšem s láskou, aniž by ses stal nesympatickým.


430

S milostí Boží a dobrou formací tě budou moci pochopit i lidé, kterým déle trvá, než něčemu porozumí... — Ovšem těžko tě dokáží sledovat, jestliže ti chybí ”dar jazyků“: schopnost a úsilí proniknout k jejich inteligenci.


431

Zdvořilost vždycky, ke všem. Ale zvláště k těm, kdo se považují za tvé odpůrce — neměj nepřátele —, až se je budeš snažit vyvést z jejich omylu.


432

Viď, že v tobě vyvolalo soucit rozmazlené dítě? — Nezacházej tedy sám se sebou tak dobře! Nechápeš, že se znovu staneš změkčilým?

— Kromě toho: nevíš, že nejkrásněji voní květiny, které rostou volně v přírodě, vydané všanc nepohodě a suchu?


433

Dotáhne to velice vysoko, říkají, a jeho budoucí odpovědnost budí strach, — Nikdo neví o žádné jeho nezištné práci ani o správném slovu na pravém místě či o nějakém hodnotném spisu. — Je to člověk negativního života. — Stále dělá dojem, že je ponořen do hlubokých úvah, i když je známo, že nikdy nepěstoval myšlenky, o kterých by bylo možno dál uvažovat. — Má ve svém obličeji a svých způsobech vážnost mezka, a to mu dodává pověsti opatrného.

— Dotáhne to hodně vysoko!, ale — ptám se —: co bude moci naučit ostatní, jak a v čem jim poslouží, jestliže mu nepomůžeme, aby se změnil?


434

Pedant interpretuje prostotu a pokoru učence jako nevědomost.


435

Nebuď z těch, kteří když dostanou příkaz, hned myslí na to, jak jej pozměnit... — řeklo by se, že mají příliš silnou ”osobnost“, ale ve skutečnosti způsobují zmatek a rozdělení.


436

Zkušenost, velká znalost světa, umění číst mezi řádky, nestrojená prozíravost, kritický duch... Tohle všechno tě ve tvých vztazích a ve tvém konání zavedlo až příliš daleko, takže ses stal poněkud cynickým; všechen ten ”přílišný realismus“ — což je nedostatek nadpřirozeného ducha — napadl dokonce tvůj vnitřní život. — Protože jsi nebyl prostý, stal ses občas chladným a krutým.


437

V jádru jsi dobrý chlapec, ale považuješ se za Machiavelliho. — Vzpomeň si, že do nebe vejde člověk čestný a dobrý, ne otravný intrikán.


438

Tvoje dobrá nálada je obdivuhodná... Ale brát všechno, úplně všechno... v legraci, připusť to!, znamená překročit míru. — Skutečnost je úplně jiná: protože ti chybí vůle brát sám sebe vážně, ospravedlňuješ sama sebe a přitom se vysmíváš ostatním, kteří jsou lepší než ty.


439

Nepopírám, že jsi chytrý. Ale nezřízená vášeň tě vede k tomu, že jednáš jako hlupák.


440

Ta nevyváženost tvého charakteru! — Máš rozbitou klávesnici: hrají dobře noty vysoké i nízké..., ale neozývají se ty, co jsou uprostřed, noty běžného života, ty, kterým obyčejně naslouchají ostatní.


441

Aby ses poučil: — Jednoho vznešeného muže, vzdělaného a mocného, jsem při jedné památné příležitosti upozornil na to, že když hájí svatou věc, kterou jistí ”dobří lidé“ napadali — mohl by přijít o své vysoké postavení. S hlasem plným lidské i nadpřirozené vážnosti, která pohrdá světskými poctami, mi odpověděl: ” v sázce je moje duše“.


442

Diamant se brousí diamantem..., a duše dušemi.


443

”Veliké znamení se objevilo na nebi: žena s korunou z dvanácti hvězd na hlavě; oděná sluncem, s měsícem u svých nohou.“

— To proto, abychom ty, já, všichni lidé, měli jistotu, že nic nezdokonaluje osobnost tolik jako odpověď na milost.

— Snaž se napodobovat Pannu a budeš mužem — nebo ženou — nezlomného charakteru.


Předchozí Další