„Non habemus hic manentem civitatem“ — naše trvalé obydlí se nenachází na této zemi. — A abychom na to nezapomněli, objevuje se někdy tato krutá pravda v hodině smrti: nepochopení, pronásledování, pohrdání,… — A vždycky samota, protože — i když jsme obklopeni láskou — každý umírá sám.

— Zbavme se už všech pout! Připravujme se neustále na ten krok, který nás dovede do věčné přítomnosti Nejsvětější Trojice.