Jsi mimořádně šťasten. Někdy, když si uvědomíš, že nějaké Boží dítě Boha opouští, cítíš — uprostřed svého míru a své vnitřní radosti — láskyplnou bolest, hořkost, která ani nepobuřuje, ani nezneklidňuje.

— Dobrá, ale vždyť je třeba vynaložit všechny lidské i nadpřirozené prostředky, aby se onen člověk vzpamatoval…, a doufat s jistotou v Ježíše Krista! Tak se vody vždycky vracejí do svého řečiště.