78
Nechuť a rozčarování tě tíží jak černý mrak. Topíš se ve smutku, cítíš se celý svázaný. A jako vrchol všeho tě přepadla skleslost, která má víceméně objektivní příčinu: tolik let boje… a pořád jsi tak pozadu, tak daleko.
To všechno je nutné a Bůh s tím počítá: abychom dosáhli „gaudium cum pace“ — opravdového pokoje a radosti, musíme k přesvědčení o našem božském synovství, které nás naplňuje optimismem, připojit přiznání naší osobní slabosti.
Bod v jiném jazyce
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/surco/78/ (29.03.2024)