Josemaría Escrivá Obras
677

Pán vložil do tvé duše dobré sémě. A k zasetí tohoto semene věčného života použil mocného prostředku, jímž je modlitba: nemůžeš popřít, že mnohokrát, když jsi stál před svatostánkem, tváří v tvář Bohu, dal ti On — v hloubi své duše — pocítit, že tě chce pro sebe, že máš všeho nechat... Jestliže to nyní popíráš, jsi mizerný zrádce; a jestliže jsi na to zapomněl, jsi nevděčný.

Použil také — nepochybuj o tom, jako jsi o tom nepochyboval až do nynějška — nadpřirozených rad a doporučení tvého duchovního vůdce, jenž ti vytrvale opakuje slova, která nesmíš opomíjet; a na začátku použil také — stále k tomu, aby vložil dobré semeno do tvé duše —, tvého vznešeného a upřímného přítele, který ti řekl silné pravdy, plné Boží lásky.

— Ale s naivním překvapením jsi odhalil, že nepřítel zasil do tvé duše koukol. A že jej stále zasévá, zatímco ty pohodlně spíš a ochabuješ ve svém vnitřním životě. — Tento a ne jiný je důvod toho, že ve své duši narážíš na parazitující rostliny, zaváté sem ze světa, které, jak se někdy zdá, udusí zrno dobrého obilí, jež jsi dostal...

— Vytrhni je konečně a všechny! Milost Boží k tomu máš. Neboj se, že zanechají díru, ránu... Pán tam vloží své nové sémě? Boží lásku, bratrskou lásku, touhu po apoštolátě... A za čas nezůstane po koukolu ani ta nejmenší stopa. Ovšem za podmínky, že teď, když je čas, jej vytrhneš i s kořenem, proto je dobře, když nespíš a hlídáš i v noci své pole.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další