Bylo mi líto jednoho člověka v řídící funkci. Tušil existenci některých problémů, v životě ostatně logických… ale vyděsil se a bylo mu nepříjemné, když mu je sdělili. Dával přednost tomu nevědět o nich, žít v polosvětle či pološeru svého vidění, aby zůstal klidný.

*Poradil jsem mu, aby těmto problémům čelil zpříma a uvážlivě, právě proto, aby přestaly existovat, a ujistil jsem ho, že pak bude žít ve skutečném míru.

Co se týče tebe, neřeš problémy, vlastní ani cizí tak, že je budeš ignorovat: to by byla pohodlnost, lenost, dveře dokořán pro ďábla.