Píšeš mi, že jsi konečně došel ke zpovědnici a zakusil pokoření, že musíš otevřít stoku — tak to říkáš — svého života před „nějakým člověkem“. — Kdy ze sebe konečně vyrveš to prázdnou sebeúctu? Potom půjdeš ke zpovědi radostně ukázat, jaký jsi, před „pomazaného člověka“ — druhého Krista, samotného Krista! —, který ti dá rozhřešení, odpuštění Boží.